Den šestý (20.11.2010) Voda, vítr ....
Ráno jsem zjistil, že se mi po včerejšku rozmočila téměř všechna kuří oka. Snad jediné pozitivum včerejší koupele, To jsem ješte netušil, co bude následovat dnes.
Po důkladném studiu předpovědi počasí a konzultaci s místními rosnićkáři volíme trasu do San Carlos de Bariloche, El Bolson, za kterým se napojíme na Ruta 40 a někam dojedeme. Vrstvíme na sebe téměř vše co máme, Pavel aplikuje úžasný nepromok ve kterém připomíná obřího patagonského tučńáka a vyrážíme do mírnŕho mrholení. Cesta do Bariloche vede kolem krásných jezer a lemujou jí rozkvetlé žluté keře připomínající zlatý déšt. Cestou Pavel upozorňuje na skutečnost, že vítr který nám fouká do zad, žene mraky nad námi rychleji, než jedeme. Poznal to podle stínu mraku na silnici, který nemůžeme ani ve 110km/h dohnat. Inu astronom. V Bariloche si cestu spestřujeme offroadem kolem jezer.
Přestalo mrholit. Začíná lejt. V El Bolson dotankujem a pak to začne. Vyjiždíme na planinu, teplota kolem 8C a ke slejváku se přidá vítr, který nás nepohání vpřed, ale funí z boku tak, že je problém se udržet ve svém pruhu. Naśtestí provoz je téměř nulový. Největši masakr začně za zatáčkou vyjedem čelně proti větru. Motorka na plnej za 4. jede max 60km/h a mám pocit že mi někdo pořád kope do předního kola. Jsem durch, a ruce mám tak zmrzlý, že v nich mám mravence. Vysral se mi interkom a tak se pokoušim dojet Pavla ale vítr mně vždy vrátí zpět. Telepaticky ho zastavuju, a po asi půl hodině si mi to podaří. Slejzám z motky a rvu ruce mezi válce. Pavel se opět projevil jako charakter a půjčuje mi své druhé zimní rukavice. Jsem tak dojat, že mu slibuji, že mu zase přeperu špinavý věci a nechám mu vybrat dnes postel. Jojo, budu si muset koupit nový rukavice. Noc strávíme po 460km v chatě "Cabaňelos" v Trevelině, který si pronajímáme za zatim stále slušných 65USD.
Sundáváme mokré vrstvy a venku déšť vystřídalo hřejivé zapadající slunce a duha. Nakupujeme v obchodu dnešní večeři a pro úspěch zvyšujeme počet lahví dobrého argentinského červeného pro dnešní večer na dvě. Tak jak bude zítra?
Jirka
Den sedmý (21.11.2010) Ruta 40
Rano jako vymalované. Slunce svítí a z okna naší chajdy vidíme čerstvě zasněžené štíty národního parku Los Alerces, okolo kterých jsme sem včera po šotilince jeli.
Snídáme a domlouváme finálně trasu na dnešní den. Je rozhodnuto. Nepojedeme do Chile na Carratera Austral, ale najedeme na slavnou a obávanou Rute 40 v Argentině a dojedeme dnes až do Perito Morerno. Krásnou Carretu austral si necháme na cestu zpět na sever. Čeká nás více jak 600 km asfaltu a šotoliny. Je pořád 12C a masy vzduchu z Pacifiku neustále proudí do Atlantiku rychlostí, jakou jedeme my. Pokud jedeme po větru, stačí dát neutrál, stoupnout si a to zhruba kilčo tam máte na rovině pořadá. Pokud fouká z boku, což je nejčastěji, pak jedete permanentě s nakloněnou motorkou. No a pokud je protivítr, pak podřadit, dát plnej plyn a na to kilo se nedostanete.
Ale neprší, to je hlavní. Cestou míjíme dopravní prostředky, které Ruta 40 zmohla. Zastavujeme, fotíme, ale ten smrad zdechliny je nesnesitelný.
Jedeme pampou. Městečko s benzínkou a pak třeba 200 km nic. Jen pastviny a občas nějaký kopečky. Každých 20-30 km cesta trochu zatočí, aby nebyla nuda. A z Pacifiku fičí.
Posledních 120 km už Rute 40 bez asfaltu. Je to zajímavější. A zrádnější. Do Los Antiguos u jezera Dobrých Větrů přijíždíme poměrně pozdě. Nakonce den s 650 Km. U pumpy se bavíme z Dánem, který na silniční Hondě jede z Evropy přes Jižní Afriku do Buenos Aires (což je město dobrých větrů). Něco zrovna pájel na nádrži letovačkou připojenou na baterku. Říkal, že se ustele jako obvykle u cesty, tzn. na betonu před benzínkou. My ale sháníme penzion. Mají v jedno asi úplně novém hostelu přímo na břehu jezera. Večeře, vínko a na kutě.
Ráno věnujeme údržbě motorek a dáme si odpočinkový den. Jen asi 200 km offroad. Bude to určitě hezké.
Den osmý (22.11.2010) - Safari Argentina
Vstáváme kolem 9h - dnes si dáme trochu voraz. Máme dost najeto (cca 2.300km) ze Santiaga. Motorky potřebují trochu zkouknout a zároveń máme naplánovaný offroad přesun cca 160km horama do Lago Posadas. Konečně je hezky, ale přespali jsme u jezera Buenos Aires, které opravdu dělá čest svému jménu. Venku tak fuči, že na jezeře jsou vlny jak na moři a na motorkách se venku vůbec nedá dělat. Zavezeme je do nějaké plechové haly, kterou místní indiáni přestavují na hostel. To znamená, že vnitřní stěny vypěnili pěnou za účelem izolace a uvnitř to parcelujou sádrošem na jednotlivé mansardičky.
Odpoledne vyrážíme na cestu. Klasická stěrkopísečná routa začíná hned za městem. Jak stoupáme do hor, povrh se mění na hlinitý. Cestou nám přes cestu přebíhají stáda volně se pasoucích koní, krav či ovcí z malých farem. Ve finále, když vystoupáme 1.500m vysoko a kolem nás jsou zasněžené vrholky a občas zbytky sněhu, je cesta pouze kamenitá s vymletýma korytama od vody. Opět strašné fouká, že je někdy problém se vejít do zatáčky a při tom se vyhýbat šutrákům jak kanystr. Překováme hřeben a sjíždíme do údoli kde je několi malých jezer. V jednou jsou růžoví plameňáci. Fotíme a pokračujem dál. Najednou ve strání před námi utíkaj dva pštrosi a za chvíly křižujeme cestu dvěma lamám.
160 km nám zabralo téměř 5hodin a po západu slunce přistáváme ve vsi Lago Posadas kde berem prvni ubytko co nám padne pod ruku. Když nepočitám zajíce, ovčácký psy a ptáky, tak jsme dnes viděli docela slušný zvěřinec.