ASFALTO-ŠOTOLINOVÝ GASTROVÝLET PO ALPÁCH (A,D,I,CH,F)
4.den 17.6.2012
Ruda už se naučil nebudit nás – zjistil, že to nemá cenu. Po snídani a sbalení krámů, se loučíme s Němci a po 9-té hodině opouštíme kemp . Po státovce na Sion, Martigny, k průsmyku St.Bernard (2473m.n.m.). Nahoře na průsmyku sněhu jak v zimě, zamrzlé jezero a parádní počasí – tohle se mi vždy začátkem léta v Alpách líbilo – ten kontrast léta a zimy. Pokračujeme do Itálie na Aostu. Za ní si dáváme oběd – já grilovanou krkovici, Držák „grilmix“ a zbytek špagety. Po obědě směr průsmyk Colle del Piccolo St.Bernardo (2188m.n.m.), na kterém přejíždíme do Francie. Pokračujeme na Val d´Isere, a potom okolo přehrady na průsmyky Col de L´Iseran (2770m.n.m.) a Col du Mont Cenis (2087m.n.m.). Parádní svezení, nádherné výhledy. Jedeme okolo přehradního jezera Lac du Mont Cenis, najíždíme na šotolinovou cestu k hrázi a vyjíždíme pod pevnost Fort de Varissele, která stojí na kopci nad jezerem ve výšce 2100m.n.m. pokračujeme dál a za pár kilometrů nacházíme skvělé místo na bivak. Domlouváme se, že nejprve pokoříme pevnost, a potom se „zabivakujeme“. Takže zpět k pevnosti. Posledních cca 100 výškových metrů jdeme po svých, jelikož cesta až k pevnosti je od křižovatky nad hrází pro motorová vozidla uzavřená – víceméně je tam zákaz vjezdu, který bychom možná neřešili, ale občas ještě potkáváme nějaké turisty na výšlapu, tak nechceme zbytečně vyvolávat problém. Než vylezeme nahoru, tak mě kluci několikrát proklejí. Je fakt, že z nás leje jak z volů, ale samotná pevnost a ten pohled z pevnosti do okolí je nádherný a stojí zato. Po návratu na místo bivaku, pácháme hygienu v potůčku, který vytváří voda z tajícího sněhu, takže je to ledový jako prase. Vaříme večeři z vlastních zásob, koluje slivovička – je tu naprostý klid. Akorát nad ránem okolo pobíhají a svišti a vřeští nějaký velký pták. Karlos mi vykládá pohádkový příběh o ptáku Nohovi, který je schopný uchopit celý stan i s obyvateli a odnést ho do svého hnízda, řechtáme se tomu, a pak znovu usínáme. Ten den najeto cca 340km.
5.den 18.6.2012
Úžasné ráno. Vstáváme snad až v 8h. Ruda už má uvařený čaj. Snídáme, balíme stany a vyjíždíme chvíli po deváté. Dáváme si okružní jízdu po šotolině okolo Lac du Mont Cenis, před koly nám běhaj svišti sebevrazi. Parádní příroda. Na konci jezera najíždíme na silnici do Itálie směr Susa. Valíme spoustou zatáček z kopce dolů z Francie do italské Susy. Musíme natankovat. Benzín se daří sehnat až na třetí pumpě – na dvou předchozích neměli. Po natankování najíždíme za Susou na cestu k průsmyku Colle delle Finestre (2176m.n.m.). Kousek je asfalt, a pak parádní šotolinka. Je trochu mlhavo, takže výhledy nejsou nic moc, ale svezení je luxusní. Nahoře se to počasí podstatně zlepšilo a při nájezdu na šotolinovou cestu Strada dell´ Asietta už máme počasí přímo parádní. Neskutečné výhledy, výborný terén pro GS a ostatní cestovní endura. Míjíme se i se skupinkou němců na Africe, Dakarovi a Suzuki Bandit 1200. Bandit teda občas dostává zabrat, a na jeho pilotovi jde vidět, že toho má plný kecky a jede na hranici pádu. Některé rozblácené úseky od tajícího sněhu mu pomáhají kamarádi překonat – myslím, že to snad dal i bez pádu. To se nedá říct o partě Němců kteří jeli na R1200GS a GSA ve směru proti nám – jsou divně zajebaní od bláta jen z jedné strany a na stejné straně maj zaprasený i motorky – jak blástry, tak válce totálně od bláta. Je vidět že v těch rozbahněných sjezdech, kde se dole musí prudce zatáčet, se občas vyváleli. My tyhle úseky jeli do kopce, a byl jsem tam rád za „špunty“. Jinak za sucha je to sjízdné klidně na úplně silničních gumách a s opatrností i ve dvou. Dojíždíme do Sestriere a pokračujeme na Oulx, kde si dáváme na okraji města v bufáči vytoužené ledové pivo a skvělou pizzu. Pokračujeme směrem na Salbertrand a těsně před ním najíždíme do kempu, kde narychlo stavíme stany, hážeme do nich věci a já s Karlosem jdeme za partou Rakušanů, kteří tu jsou s obytnými auty a lehkými endury. Máme totiž dva cíle a tedy dvě možnosti, kam teď odpoledne vyjet, ale čas je jen na jeden. Cíle jsou Sommeiller (2995m.n.m.) a Monte Jafferau (2801m.n.m.). Rakušané vypadají, že už tu pár dní vegetí, tak určitě budou vědět, co je průjezdné a co ne nebo kde je to teď zajímavější. Odkazují nás na cestu na Monte Jafferau. Říkají, že na Sommeiller vyjeli do cca 2200 metrů a museli se kvůli sněhu vrátit a při cestě na Jafferau dojeli přibližně stejně vysoko pod průsmyk Col Basset (2595m.n.m.) k tunelu a tam je zastavil sních, ale dalo se vyjet alespoň na pevnost Fort Pramand (2158m.n.m.), takže to pro nás bude určitě zajímavější. Takže volíme směr Monte Jafferau , Fort Pramand. Cesta je horší než Assietta, víc vymletá, víc velkých kamenů a drobných závalů. Výjezd na Fort Pramand je pro mě trochu adrenalinový – v těch prudkých „vracečkách“ jde nějak moc vidět dolů do té „díry“ a já mám trochu závratě. Držím se raději co nejvíc u stěny, tam se mi líbí víc, jen si musím dávat pozor, aby mě větší šutry moc nerozházeli a já nezačal bagrovat řídítkem o skálu. Naštěstí není ten úsek dlouhý, tak to pár minut musím vydržet. Ale ten pocit, když je člověk nahoře na střeše pevnosti je neskutečný. Všem se nám to moc líbilo. Zkoušíme ještě cestu dál pod Col Basset, ale je tam dost závalů s velkými kameny jak lednice či stará televize a zbývá mezi nimi třeba 70 cm ke hraně strže, kde se dá projet, ale už je to dost na hraně, takže otáčíme. Držák to ještě dává ještě o kilometr dál k tunelu pod Col Basset, ale pak to už taky otáčí S offroadovými auty je to teď neprůjezdné úplně, dokud někdo náložemi tyto kameny nerozstřílí. Jedeme zpátky do kempu a po cestě ještě nakupujeme proviant na večer. Dnes má přijet do půlnoci Jirka, takže na něj budeme čekat a slavit pěkně proježděný den. Při průjezdu branou kempu slyšíme ze „zahrádky“ kempové restaurace pořádný hlahol. Přibržďujeme a vidíme partu „našich Němců“ jak na nás mávají. Jdeme za nimi „na jedno“. Kecáme o tom, kde jsme byli a kde byli oni. Říkají nám, že zkusili Sommeiller, ale že byl sníh, po cestě dost mokro a v některých místech hodně blátivo, takže ho nedali. Před desátou přijíždí Jirka. Tak už je nás šest. Spát jdeme až po půlnoci. Najeto cca 180km.
Díky za pochvalu Tahle část Alp je fakt parádní a my zdaleka neprojeli vše - ale aspoň se tam můžu vrátit. Pěkný fotky dával do vlákna "šotolina v Alpách" i milánek a Melizoy - i z toho jde hodně čerpat. Já bych chtěl jen poradit každému, kdo se na něco podobného chystá - jeďte co nejpozději - ideálně červenec, srpen - my jeli moc brzo a díky tomu jsme se na spoustu míst nedostali kvůli sněhu.
4.den 17.6.2012
5.den 18.6.2012
Akorát nechápu, jak při té vší práci co máš, ještě stíháš toto napsat, klobouk dolů
Tahle část Alp je fakt parádní a my zdaleka neprojeli vše - ale aspoň se tam můžu vrátit
