Původně nás mělo jet 9ks, ale kamarád Karlos to musel kvůli rodinným důvodům odpískat, takže nás zůstalo „jen“ 8ks. Není to sice zase tak málo. Ale díky tomu, že kluky už nějaký ten pátek znám, jsem věděl, že jsou to samí pohodáři, kteří v tom počtu účastníků zájezdu budou umět občas udělat kompromis a nebudou moc „prudit“. A to se taky vyplnilo. Takže sestava je následující: Tonda (BMW R1200GS), Dr.Žák (BMW R1100GS), Ríša (Kawa KLV1000), Joe (BMW R1150GS), Jirka (BMW R1200GSA), Míra (BMW R1200GS), Ondra (BMW R1200GSA) a Uzel (BMW R1200GS).
1.den 29.8.2013
S Ríšem odjíždíme ve 14h z Oslavan a se zbytkem výpravy máme sraz v 15h na dálniční pumpě u Podivína. Jirka má ještě práci, tak vyjede později a dojede za námi do Maďarska. Dnešní den bude tranzitní přesun někam do Maďarska. Nabíráme směr Bratislava, Budapešt, Szeged. Před Budapeští jdeme na chvíli do nemoků, mračna vypadají hrozivě, ale je z toho nakonec pouze drobná přeháňka. Sjíždíme před městem Kecskemét (po našem Kočkomety) na „státovku“ a jedeme po ní směrem na Szeged. Cca 4km za Kočkomety nacházím odbočku doleva na polní cestu k lesíku. Za pár minut už máme „plácek“ na spaní. Bivak je zřízen vcelku rychle, kutíme něco k večeři, Ondra s Uzlem a Joem grilují klobásky – pohoda. Mě je celý den nějak šoufl, třeští mě hlava, bolí mě všechny klouby – prostě bezva „věci“ na motorku. Už 4-tý týden se dopuji silnými antibiotiky kvůli Borelióze, se kterou se potýkám s přestávkami už druhým rokem a nějak mi to v posledních dnech nedělá dobře – asi už nějaká alergie na dlouhodobé používání. Naštěstí mi už za pár dní budou končit. Okolo 22h dojíždí Jirka. Kluci ještě popíjejí u stanu víno, kterého Uzel pro první noc veze 8 litrů. Stejně nemůžu na ta antibiotika pít, tak jdu raději spát, snad mě bude ráno líp. V noci mám horečku, láduji se Paralenem a přepadaj mě chmury, jelikož jsem se na vejlet těšil a ono to spíše vypadá, že klukům předám mapy a plán cesty a budu to muset otočit domů. Nakonec nějak usínám – ráno se uvidí. Najeto cca 460km.
2.den 30.8.2013
Ráno se budím po sedmé hodině. Po horečce není ani stopa, šoufl mi je sice trochu pořád, klouby a svaly bolí taky, ale kluci mě zdatně podporují, že to mám ještě dneska zkusit. Joe mi dává nějakou zázračnou pilulku, po které mě po chvíli klouby a i hlava fakt přestávají bolet. Určitě je mi trochu líp než předchozí den. Kdyby se to mělo nějak zhoršit, tak je to z Banátu, kam bychom chtěli dneska dojet, přece jenom kousek, a kdyžtak bych jel domů odsud. Balíme bivak a po 9-té hodině odjíždíme. Frčíme po dálnici směr Szeged, Makó, a potom po „státovce“na hranice H/RO v Nadlacu. Pak najíždíme na dálnici a držíme směr na Timisoaru. Na jedné z nejrušnějších křižovatek v Timisoaře upadává Uzlovi nějakým záhadným způsobem řadička. Bez toho se jet samosebou nedá, takže rozbalujeme vercajk a opravujeme na místě. Opraveno – pokračujeme dál na Dentu a Oravitu. V Jebelu si dáváme v restauraci pizzu – shodujeme se, že horší jsme nikdo ještě nejedl. Z Oravity už rozbitýma asfaltkama a krásnýma šotolinama přes národní park Cheile Nerei Beusnita směr Carbunari, Moldovita , Gerník. Před Moldovitou si stavíme bivak na paloučku s altánkem u potoka. Zásoby jídla a pití máme nakoupené, oheň hoří, pácháme hygienu v potoce, mě je podstatně líp – co víc si přát. Najeto cca 390km, z toho cca 20 km šotolin.
3.den 31.8.2013
Po snídani balíme stany a až skoro v 10h (ono se pod stanem tak pěkně ráno dospává) odjíždíme přes Moldovitu a Gerník k Dunaji. Pokračujeme podél Dunaje na Orsovu. Před ní si dáváme skvělej oběd – řízky, tři druhy grilovaného masa a klobásky, skvělej salát, pivko – paráda. Fotíme si hlavu Decebala Rexe vytesanou ve skále. Za Orsovou najíždíme na přehradu „Železná vrata“, na které je hraniční přechod do Srbska. Během chvilky jsme v Srbsku – celník nás bere přednostně. Po odbavení jedeme podél Dunaje národním parkem Djerdap. Občas si zastavíme na fotku. Potom odbočujeme od Dunaje směr Bor a Zaječar. Pak Bor, Brestovač, Zlot – hledáme odbočku na kaňon Lazarev a Lazarevskou jeskyni. Ve Zlotu se ptáme místního chasníka na cestu. Chlapík ukazuje směr a my za pár minut dojíždíme k cíli. Jeskyně je bohužel již zavřená – přijeli jsme pozdě. Ondra se jede ptát do nedaleké restaurace na ubytování, kluci čekají na parkovišti a já se jdu podívat po betonovém chodníčku kousek do kaňonu. Nakonec jedeme cca 25kmk Brestovačskému (Borskému) jezeru, kde je dost ubytovacích kapacit a do jeskyně si zajedeme hned ráno. U jezera jsme si našli ubytovnu za 6€ + 2€ za snídani. Večer jdeme ještě do nedalekého hotelu na dlabanec a pivo. Spát jdeme po půlnoci. Najeto cca 280km, z toho cca 30 km šotolin.
Super cestopis.
Po prečítaní som dostal neskutočnú túžbu:
1. niekam vyraziť
2. ísť sa najesť
Tonda - tie tvoje foto 177-195 je tá cesta od Bosilegradu na Dolnú Lubjatu?
Ten tvoj tip Mavrovo - Lazaropole je skutočne úžasný. My sme tiež potom z Lazaropole chceli ísť na Ivančišta, ale nevedeli sme kadiaľ a jeden domáci nás presviedčal, že tam žiadna cesta nie je a neprejdeme to
Chlapi, jsem rád, že se to líbilo
Payo78: Mavrovo - Lazaropole fakt nemá chybu. Ta cesta na Ivančišta vede víc lesem, takže z ní nejsou takové výhledy. Ale taky stojí za to - pro nás to byla spíše výzva. Není tak pohodová jako Mavrovo - Lazaropole. Jsou tam větší kameny, trčej větve stromů, korýtka od dešťové vody která ti kradou přední kolo atd. atd. Trochu jsme tam i bloudili (zajeli jsme si cca 6km) než jsme našli tu správnou odbočku. Ani jsme tam moc nefotili - je to od videa č.247 po fotku č.260.
Z Bosilevgradu na Ljubatu je to od fotky č.167 po č.196 - je to zase jiná krajina. Úžasný jsou ty možnosti výjezdů na ty okolní vrcholy.