14.6.2014
Ráno mě probouzí bušení deště na střechu přístřešku – neprší, ono totiž vyloženě chčije. Vyjíždíme okolo 8,30h za vydatného deště. Moc pěkná cesta přes Šljivovica (přejmenováno na Slivovice), Zlatibor, Zlatarské jezero a Sjenici. Jen nám dokonalý zážitek kazí to, že se střídá liják s deštěm. Nad Sjenicí vjíždíme do rezervace Uvac. Odchytává nás hlídač rezervace a musíme si koupit „povolenku“ do rezervace. Na oplátku nám vysvětlí cestu k meandrům na řece Uvac. Zrovna chvíli neleje a ani neprší. Jedeme pěknou šotolinovou cestou napříč rezervací . Cestu bez větších problémů zvládá i R1200RT. Občas „zakufrujeme“, ale nakonec nacházíme správnou cestu k místu zvaném Vidikovac. Odtud se musí pěšky k meandru cca necelý kilometr. Na konci cesty u osamoceného „stavení“ (salaše), kde bydlí starý pán se starou paní děláme osudovou chybu, když nenecháme motorky odstavené na šotolinové cestě, ale otočíme se s nimi opatrně na přilehlé louce, abychom byli nachystaní do správného směru na zpáteční cestu. To najetí na louku kvůli otočení (ač jsme byli velice ohleduplní a nerozryli jsme to tam) rozlítilo starého pána natolik, že začal dost nadávat a mávat nad hlavou sekerou – snažili jsme se omluvit se, že v tom nebyl žádný špatný úmysl, a že se snad tak moc nestalo, když jsme mu najeli na louku a nic nepoškodili (nevěděli jsme, že louka patří jemu, a že těch 10metrů čtverečních přes které jsme přejeli je posvátných), ale mlel si pořád svoje, že je to tam všechno jeho, a ať se klidíme odkud jsme přijeli nebo se nezná. Přišlo nám to docela směšné, ale respektovali jsme to – on omluvu nepřijal, a my nechtěli, aby mu z rozčílení praskla žilka. Asi se to tam občas turisty jen hemží a on jich už má třeba plné zuby. Začíná opět pršet. Dodnes mě to mrzí a musím se tam někdy vrátit – na výhled na meandr řeky Uvac jsem se velice těšil. Pokračujeme ze Sjenice na Novi Pazar – pěkná cesta a pěkné zatáčky – chvíli i neprší, tak si děláme obědový piknik na odpočívadle u silnice. Dále na město Raška, a potom směr hranice s Kosovem. Kousek před hranicí odbočujeme doleva do národního parku Kopaonik. Leje a leje. Jedem krásnou zatáčkovitou cestou přes Cajetina, Kostovac, horské středisko Suncani Vrh, přes průsmyk Jaram (1778m.n.m.) – furt v šíleném lijáku – občas je mlha a je vidět tak na 50 - 100 metrů. Ale zatáčky jsou tam moc pěkné a občas se nějaký výhled při rozestoupení mraků a mlhy naskytnul – určitě se tam musím vrátit (za hezčího počasí). Pod průsmykem si v hospodě dáváme kávu a dezert. Leje, leje, leje, leje. Následuje „vodou chlazený“ zrychlený přesun přes Brus, Blace, Prokuplje, Leskovac, Vladičin Han. Přestalo pršet. Ve Vladičin Han bereme penzion „Villa Gracia“ – majitel je motorkář a když se prý kdokoliv z ČR odkáže na naši výpravu, tak má 10% slevu. Večer jdeme do restaurace na pivo a výborné špagety se sýrovou omáčkou. Najeto 450km.
Super místa 
pokud by jsi měl příště nedostatek účastníků moc rád bych se přidal
