15.6.2014
Vypadá to slibně – ráno je venku nádherně. Balíme a po snídani v restauraci (vinikající tousty a hemenex) vyjíždíme směr Surdulica, Vlasinské jezero, Bosilegrad, hranice SRB/BG – pěkná cesta, spousta zatáček. Překračujeme hranice a míříme na Kyustendil. Za ním v obci Nevestino odbočujeme doprava na cestu okolo řeky Struma do Boboševo – zase moc pěkná rychlá zatáčkovitá cesta. Dále směr Rila. V Rile dáváme výbornej oběd – skvěle udělané kuřecí steaky, salát a opékaný chleba. Dr.Žák sice říká, že kuře a ryba není maso, ale nakonec si taky pochutnal. Pokračujeme dál a na začátku obce Pastra odbočujeme doleva na nenápadnou úzkou cestu (cesta je šotolino-betonovo-asfaltová) do hor ke Kalinským jezerům ve výšce okolo 2500m.n.m. (díky Sajmonovi tady z fóra za parádní tip). Počasí je zatím pořád jakž takž slušné – mraky se sice honí, ale zatím neprší. Výhledy jsou super. Zatáčky k vrcholu jsou dost „technické“ – to mám rád. Bohužel se dostáváme jen do cca 2100m.n.m. Dále je sněhové pole. Je ještě moc brzo – chtělo by to sem jet až tak v červenci. Škoda. S Karlosem si tedy děláme ještě kousek výšlap k pěknému vodopádu. K jezerům je to ještě pěkných pár kilometrů – to bychom pěšky nedali. Tak jedeme zpět dolů a míříme k Rilskému monastýru. Nádherný klášter a nádherné místo. Po prohlídce jedeme dále na Kirilovu Poljanu a pod Ribni jezera. Kousek je ještě asfalt, a pak šotolina – pěkné svezení a výhledy na zasněžené hory. Cesta končí kousek odu nějaké chaty u turistického odpočívadla. Dále k jezerům to jde už jen na oslovi nebo pěšky. Jdeme se ještě podívat k peřejím na řece která teče od jezer, Hovězák si dá cigárko – nasáváme atmosféru. Je dost zataženo a zase začíná pršet. Tak to balíme a jedeme zpět na Rilu. To už fest leje. Najíždíme na hlavní silnici na Blageovgrad, v Simitli odbočujeme na Razlog. Za Razlogem v městečku Kraishte zapadáme do hotelu. Dobrá nálada ani kvůli počasí neupadá. Večer u piva ale probíráme co dál. Za okny hotelu pořád leje. Výhled počasí na další dny na oblast severní strany pohoří Pirin, východní strany pohoří Rila a v centrální části pohoří Stará planina, kam jsme měli v úmyslu jet, není nijak přívětivý – má pořád lejt. Na pobřeží Černého moře, kde jsme se chtěli dva dny válet, jsou podle zpráv záplavy a evakuují tam turisty a počasí tam má být nadále velice špatné (a taky podle všeho bylo). Koukáme tedy na meteoradar a jediné slušné místo tou dobou bez deště je podle všeho Řecko. Dávám hlasovat, že to tedy otočíme na jih – bez výhrad odsouhlaseno všemi. Spát jdeme před půlnocí. Najeto cca 350km
16.6.2014
Ráno snídaně v hotelu – skvělá vaječná omeleta, kafe, džus – a hlavně venku neleje….sice je zataženo, skoro černo, ale neleje. Jedeme moc pěknou cestou směrem na Gotse Delchev. Čím víc se blížíme k jihu, tím je počasí lepší. Postupně je až polojasno. Paráda. V Gotse Delchev odbočujeme doprava na Gorno Spanchevo, Kulata – nad Gotse Delchev jsou nádherné zatáčky – super povrch až nahoru do průsmyku. Pěkná cesta pokračuje až do Kulata na hranice BG/GR. My si ještě děláme zajížďku přes vesničku Pirin. Pěkná šotolinová cesta dlouhá cca 20km – vede severně od hlavní silnice z vesničky Pirin do Gorno Spanchevo (dá se ale dojet až do vinařské obce Melnik - cca 50km). Dr.Žák a Jirka jedou po hlavní silnici a budou na nás čekat někde ve stínu v Gorno Spancevo. My si zatím užíváme šotolinu a pěkné výhledy do údolí. Hovězák si v jednom místě ustlal, ale nic se nestalo – ani šrám na egu ?. Dojíždíme spokojeni do Gorno Spanchevo k obchodu, kde na nás Jirka s Dr.Žákem čekají. Dáváme si studenou colu a zmrzlinu, a pak pokračujeme do Kulata na hranice. Počasí se ještě vylepšuje – a začíná být slušné vedro (člověk je věčně nespokojený tvor). V Kulata si dáváme výborný oběd – polévku, vepřové medailonky, špíz, salát, vaječnou omeletu – jsme nacpaní k prasknutí. Zalejeme to „radlerem“ a mizíme do Řecka. Nejrychlejší tranzit směr Soluň. V Soluni si „užíváme“ průjezd centrem ve 35-ti stupňovém vedru. Provoz je jak to už v takových městech bývá docela ukrutnej – auta, skůtry, motorky, autobusy – zleva zprava – ale za chvíli se adaptujeme. Zastavujeme se na chvíli na nábřeží v Soluni. Domlouváme se, že pojedeme kolem moře směrek k Chalkidiki až narazíme na nějaké pěkné místo k odpočinkovému „válení“. Vyhrála Nea Kalikratia. Tam je spousta hotýlků, hotelů, penzionů, apartmánů - jen si vybrat. Na nábřeží v Nea Kalikratia se s námi dává do řeči Řek, který se nám představuje jako Paul. Prý má jeho kamarád hotel vzdálený 70 metrů od pláže a zařídí nám tam bydlení. Hovězák si s ním sedá do jeho rozhrkaného Peugeotu 106 a jedou to spolu zařídit. Za chvíli se vracejí – vše domluveno – cena 15€ se snídaní – paráda. Paul má na nábřeží tavernu, tak se s ním domlouváme, že mu večer půjdeme udělat útratu. Ale zatím je teprve odpoledne, tak jdeme k moři na koupačku. Bezvadný – moře má 28°C. U Paula v hospodě je to večer slušnej punk. Pivo do nás padá jak Němci do krytu, kořalky (naše slivovice a jejich Ouzo a Metaxa) se „podávají“ ob jedno pivo – to budeme ráno vypadat. K večeři dvě mísy mořských plodů – super. V noci na ulici před hospodou tancuje Hovězák s kuchařem a Paulem „Řeka Zorbu“ – mazec. Bavíme se dobře. Umíme si to udělat hezký ?. Po půlnoci s Dr.Žákem, Jirkou a Karlosem odpadáme a jdeme spát na hotel. Zbytek se jde ještě bavit do baru, který pojmenovali „Modrá ústřice“. Co se tam dělo si nikdo z nich nepamatuje ?. Najeto cca 330km.
Super místa 
pokud by jsi měl příště nedostatek účastníků moc rád bych se přidal
