Pátek 10.6.2005, 776 km
Je pátek čtyři hodiny ráno a vyrážíme na dovolenou do Polska a Litvy. Já a Martina na Hondě XL 600 V Transalp a Pepa na Suzuki Bandit 600. Je pod mrakem, ale pršet nehlásí. Už tak vyjíždíme o dva dny později, takže natankujeme v Ústí nad Orlicí a vyrážíme směr Jeseník, kde opět dotankujeme a v 7 hodin přejíždíme hraniční přechod Mikulovice – Glucholazy do Polska bez čekání. Jedeme přes Nysu, kde míjíme odbočku na Otmuchowská jezera. Pokračujeme na Opole a Czestochowa, kde tankujeme a začíná trochu pršet, což ale naštěstí moc dlouho nevydrží. Odtud jedeme na Warszawu po čtyřproudé silnici, takže cesta docela hezky utíká až k odbočce na Grojec , kde chceme začít objíždět Varšavu. Po projetí města zastavujeme za stojící kolonou aut. Nechceme jet vedle aut, abychom někoho nenaštvali. Když se auta asi deset minut nehýbou, tak vyrazíme, abychom zjistili co se děje. Za zatáčkou kolona pokračuje převážně z kamionů, tak pokračujeme do asi 10 km vzdáleného města Góra Kalwaria.Tam je ucpaný i kruhový objezd. U benzínky přemýšlíme co dál. Nakonec odbočujeme na Varšavu, které jsme se chtěli právě tudy vyhnout a kamiony asi taky. Přijíždíme do Varšavy, kde jsou označeny první dvě křižovatky a dalších asi milion je absolutně bez značení co kam vede, nebo aspoň čísla silnic. Zastavujeme na benzínce a ptáme se na cestu. Ta nám je vcelku jednoduše a srozumitelně vysvětlena. Po dalších asi třech, samozřejmě neoznačených křižovatkách jsme stejně v prdeli jak nohy, tak prostě jedeme někam. Snad se někde vynoříme. To se nedaří. Takových stojících aut jsme ještě neviděli. Uznáváme, že Praha je krásná označená vesnice. Začínáme nenávidět Varšavu. Po třech hodinách, které jsme proskákali po pěti metrech se vynořujeme za Varšavou úplně někde jinde, než jsme chtěli. Celí propocení zastavujeme na první benzínce, kde ztahaní z „překrásné Varšavy“ smutně koukáme na zdejší penziónek, protože ani obloha neslibuje nic hezkého. Asi po hodinové pauze se domlouváme, že přece jen zkusíme dojet do Bialowieže, což jsme měli v plánu ráno. Tak znovu vyjíždíme asi v 18 hodin vstříc černé obloze. Taky si vzpomínáme, že je nahlášená tajná evropská policejní akce nazvaná „Jestřáb“, když potkáváme za Varšavou první hlídku, která si plácá plácačkami do nohou a provoz na silnici je absolutně nezajímá. Po změně plánu cesty z důvodu kochání se Varšavou, odbočujeme na Brok, Ciechanowiec a začíná docela pěkně pršet. Pokračujeme na Braňsk a dojíždíme do Kalnice k benzínce. Dáváme cigáro a jdeme se ptát obsluhy na nějaké ubytování. Nejbližší je asi ve 20 km vzdáleném Bielsk Podlaski. Nasedáme na motorky a již za šera vyjíždíme hledat ubytování. Přijíždíme za stálého deště k penzionu a zároveň s námi Audi 80, z kterého vystupují kluk a holka. Pepa se jde ptát na ceny ubytování a s námi se zatím pouští do hovoru posádka Audi. Zjišťujeme, že on má Hondu NTV Revere se stejným motorem jako já. Když se Pepa vrátil, tak nám sdělil ceny a náš nový polský kamarád nám nabízí ubytování zdarma u sebe na zahradě. Příjímáme a jedeme za ním. Zastavujeme až u nich na zahradě. Dokonce si můžeme dát naše stroje do garáže, ve které má on svoje NTV a k tomu ještě MZ se sajdou z roku asi 1968 a na ponku ještě repasuje předválečného Ariela. Po dotaze jestli můžeme taky složit hlavy v garáži než stavět stany za deště a po tmě nám nakonec nabízí dva pokoje doma, čaj a večeři. Po jídle nám ještě ukazuje dobré tipy na výlet do Bielawežského pralesa a okolí. Pak již okolo 23 hodiny uleháme stahaní, ale najezení a spokojení do postele. Asi ve 3 hodiny ráno nás budí bouřka jakou jsem ještě v životě nezažil. Jen si říkám, co bychom asi dělali venku ve stanu. Za chvíli opět usínám.
Obrázky ze dne: