Malajsie
Malajsiie nás přivítala příjemnými celníky a zataženým nebem. Formality jsme vyřídili kupodivu rychle. Přes Malajsii vede překrásná dálnice kolem palmských lesů a vysokých hor. V době naší návštěvy bylo období deštů. A tak nám pršelo každý den a občas opravdu silné lijáky nebyly vyjímkou. Nezbývalo nic jiného než nasadit gumáky a nepromokavoé pláštenky. Hromy, blesky, čerti se asi žení. Auta zastavovala pod mosty, ale my jsme jeli dál na sever. Počasí na severu bude určtě lepší. V Malájsii žijí převážně muslimové, a s nima vždy vychazím víc než dobře. Po dlouhé době zase můžu zdravit vesele „Salam alejkum“. Kualu Lumpur uspěšně objíždíme s kurs našeho GS směřuje na západ přímo k moři. Původně bylo v plánu navštívit Indonesii, ale zákaz navštívit tuto zem s vlastní motorkou bylo nemožné. To uz jsem byl informovan, ale... za optání v přístavu nic nedáme.
Naložím ti to!
Po krátké debatě v přístavu slyšíme "no, já ti tu motorku naložím“ na loď, ale nevím jak se na to budou tvářit Indoésané. Odpověděl Azis. Kapitán staré, dřevěné téměř rozpadlé lodi. "zítra vezu cibuli a motorku naložíme pod ni! Dej mi sto dolarů a klíčky od motorky, a za tři dny ji můžeš vyzvednout v Tanjunbalaj, malém přístavu na severu SUMATRY. Přemýšlel jsem a Veronika, která nemá zkušenosti s muslimama a vubec ne tolik s lidma jako ja, říká ať to nedělám. S klíčky může otevřít kufry, ukrást věci, najít peníze ... A co potom? Dávám na svůj instinkt!
"Azisi, tady máš sto doláčů, klíčky. Taky mu říkám, že v kufrech mám cené věci, celý můj kapitál. Máš to na starosti, a doufám že za tři dny uvidím i motorku! „In Sha ALLACH" Igore.
Já s Veronikou plujem jinou lodí.
Malajsie
