Středa 27.6.-6.den
Ráno kolem 8:00 vstáváme opět do deště. Po snídaní se vracíme zpět do infocentra, kde dopisujeme rozdělanou práci. Po té nakupujeme pečivo a pomalu se vracíme do přístavu Torshavn. Celý den prší, ale čím blíž jsme přístavu, tím lepší je počasí. Vyměňujeme voucher za lístky a čekáme na loď, která nás konečně dopraví na Island. Opět stejná písnička. Najíždíme na loď , kurtujeme motorky a jdeme do kopky. Nálada je výborná, ale počasí se na moři kazí a všude je slyšet hlášení, že jsou vlny 17-19m a že to bude trochu houpat. Loď se nakláněla všemi směry. My se snažíme usnout v kopce.
Čtvrtek 28.6.-7.den
Večer nevěstil nic pěkného a noc podle toho vypadala. Vlny s námi házely v kajutě sem a tam. Nejhůř bylo asi Mírovi a během dopoledne hodil Petr tyčku----asi špatná paštička. Měli jsme zpoždění 2 hodiny, ale nakonec jsme kolem poledne ve zdravý dopluli na Island do přístavního města SEYDYSFJORDUR. Dalším městem byl EGILSSTADIR. Poprvé poznáváme, jak rychle se na Islandu mění počasí. V přístavu je sluníčko a teplota kolem 15°C a po přejezdu hřebene do již zmíněného města teplota klesá až na 1,5 °C a okolo silnice je čerstvý sníh.Ve městě je to už zase v pořádku i když se teplota nedostává přes 6 stupňů. Jako většina lidí začínáme v bance. Místní měnou je ISLANDSKÁ KORUNA. Jedem navštívit hypermarket, abychom zjistili ceny a nakoupili pečivo. Pro nás 1. atrakcí Islandu je 118-ti metrový 3.největší vodopád Islandu HENGIFOSS. Motorky necháváme na parkovišti a dle průvodce se vydáváme na cestu. Počasí je chladné, ale naše tempo nás okamžitě hřeje. Jdeme do kopce podél kaňonu se spoustou menších vodopádů. Náš cíl nám však zůstal utajen v mlze. Bohužel.
1.islandskou noc strávíme u jezera v jakémsi dřevěném indiánském tee-pee. Střecha nad hlavou, suché dřevo-co víc si přát? Prostě ideální místo. Rozděláváme oheň, sušíme věci, večeříme a plkáme. Mohli bychom mít takové štěstí každý den.
Pátek 29.6.-8.den
Noc byla příjemná. Probudili jsme se do svátečního rána a teploty 3,5 °C , ale bez deště. Dnes je svátek Petra a Pavla. Po snídani opouštíme teplé hnízdo a jedem směr ASKJA a jezero OSKJUVATN, které se nachází ve vnitrozemí. Po několika kilometrech po silnici číslo 1 nám první křižovatkou končí asfalt a začíná šotolina. Protože jsme na Islandu nováčci, tak máme z povrchu radost-konečně off-road. Postupně nás na 100km k cíli čekala šotolina, písek, lávové kameny a zase štěrk. Pár brodů nám docela zpestřilo tento náročný den. Když přišel na řadu jeden asi 25 metrový , tak jsem se zastavil nechtěně na jednom kameni uprostřed a bylo vymalováno. Zůstal jsem stát ve vodě s motorkou v poloze takové, kdy nejde sama na horu a sám nenaděláte nic. Míra obětoval svoje sucho v botách a zaběhl mi na pomoc. Díky. Pak už mi to jen tak opatrně padlo v písku pouze 3x. Petr měl drobnou závadu na spojce. Vlastně to byla jen moucha na vychytání, jak tvrdí příznivci KTM. A byla chycena! Při jednom focení padl i Míra. Cestou jsme ze sněhu pomáhali holandské posádce auta Hyundai tuscon. Marně. Na řadu přišlo lano a cizí auto. Podařilo se. U chalupy v Askji, večeříme, odstrojujeme motorky, oblékáme se do trekového oblečení . Díky slunečnému počasí se k jezeru Oskjuvant vydáváme ještě dnes. Po třičtvrtě hodinovém výšlapu po zasněžené pláni docházíme na okraj jezera. Odměnou za dnešní těžký den je nám nádherný pohled na zasněžené skály kolem blankytně modrého jezera. Na povrchu je voda teplá a Míra s Táckem do ní musí. Pak sedíme odpočíváme, kocháme se tou krásou a v průvodci studujeme, jak vlastně toto místo vzniklo. Dočítáme se, že mohutný, až 1500 metrů vysoký vulkanický masív Dyngjufjoll s kalderou sopky Askja o rozloze 50km čtverečních připomíná měsíční krajinu a že zde v 60-70 letech američtí astronauti připravovali přistání na měsíci. Jezero Oskjuvatn leží v jihovýchodní části Askji a zatopilo kráter sopky. Vracíme zpět k chalupě, kde máme věci. Díky přenesení kadibudky asi o 300m, ta zdejší správkyni nějakým záhadným způsobem uletěla, spíme nakonec v podkroví zadarmo. Uvelebyli jsme se na postelích, umyli ve studené vodě a šli s dobrým pocitem po náročném dni spát.
Sobota 30.6.-9.den
Probouzíme se do nádherného slunečného a teplého dne. Snídáme venku pod vrcholky hor a užíváme si paprsků sluníčka. Po snídani jdeme na hodinovou procházku kaňonem proti proudu divoké řeky a až k velkému vodopádu. Potom nás čeká cesta zpět na hlavní silnici. Znamená to pro nás opět 100 kilometrový off-road s několika brody. Cesta je opět velmi náročná, ale oproti předešlému dni ji zvládáme všichni na jedničku. V odpoledních hodinách stavíme u nejmohutnějšího vodopádu v Evropě s názvem DETTIFOSS o rozloze 100x45 m. Díky slunečnému počasí jeho krásu umocňuje duha, která se tvoří u vodopádu. Ze západní strany je jeho břeh travnatý a neuvěřitelně zelený, východní stranu tvoří čedičové skály. Pohled na něj a do míst, kam dopadá taková masa vody je pro nás něco neuvěřitelného a krásného. Chtěli bychom dnes spát u jezera Mývat. Což znamená komáří jezero. Během cesty Petrovi KTM dochází benzín a praská rámeček kufrů. Míra pár kilometrů Petra dotáhl na laně a na jedné farmě za menší úplatu zavařili držák kufrů a prodali 20 litrů benzínu.
Konečně město a cíl našeho dnešního dne-město REYKJAHLÍD. Dotankujeme nejdřív motorky a vzhledem k tomu, že oblast Mývatnu je národní park, tak se ubytováváme v kempu na břehu jezera. Kuchyň, sprchy s teplou vodou, internet-co víc si přát? Celý den je krásných 18 °C a polojasno, spát se nám ještě nechce a protože na Islandu sluníčko nezapadá, jedeme se ještě podívat na bahenní sopky, které jsou od nás vzdálené jen asi 3km. Po teplé sprše jdeme kolem půlnoci spát.
.
