Pátek 13.7.-22.den
Je opět ráno. Mám čas psát, protože jsem po snídani a kluci ještě spí. Je oblačno a teplota kolem 7°C. Dnes to vypadá na déšť a to na celý den-uvidíme. V plánu máme ledové jeskyně, ale vzhledem k tomu, že v nich loni zahynula nějaká německá turistka, tak se o nich v infocentrech moc nezmiňují. Jedeme po silnici číslo 1 a lije a lije a zima leze za nehty. Měníme operativně plán, míjíme odbočku na ledové jeskyně a jedem hledat vhodný úkryt do města Mývatn. Jednohlasně schvalujeme termální lázně a za stovku obsazujeme tento areál. Sušíme věci na topení a nahříváme se v parní sauně, v bazénu s vodou 30°C a nejvíc se nám líbí v bazénku s teplotou vody 39°C. Venku se počasí nelepší a my natahujeme náš pobyt do večera. Dnes jsme toho moc neprožili, ale v tomto počasí jsme zvolili asi tu nejlepší variantu. Je večer, kde složíme hlavu? Do kempu se nám moc nechce. Tentokrát jdu najít něco já s Kájem a moc hledání to nechtělo. Zašíváme se za školu hned vedle lázní. Poprvé vařím z místních zásob a musím přiznat, že kolínka, tuňák a kečup jsou pro mě delikatesa v porovnání s pytlíkovou stravou z domova. Déšť už je jen chvílemi i když je zataženo. Je 9°C, skoro půlnoc, přesouváme se do stanů.
Sobota 14.7.-23.den
Pršelo téměř celou noc, ale ráno už je docela fajn-alespoň proti včerejšku. Vstáváme v 11:00 , je 6°C a vítr pomalu rozfoukává deštěm hrozící mraky. Rychle nasnídat a jedeme do centra natankovat, nakoupit a doplnit vodu. Po poledni se vydáváme konečně směrem k ledovým jeskyním zvané KVERKFJOLL. Po necelých 65 km opouštíme silnici č.1 a po šotolině dojíždíme do stylové vesničky, kde si dáváme kávu a povídáme si s nějakou holkou z Prahy, kterou jsme potkali ve vesničce. Pokračujeme dál cestou necestou. Střídáme těžký a lehký off-road s několika brody. Dá se to jen těžko popsat-to musíte zažít. Mám opět šanci složit reparát na stejném brodu, jako před cca 14 dni při cestě na ASKJI, kdy pro mě musel Míra, abych tam nepadl. Tentokrát bez chyby. Celou cestu zvládáme všichni bez problémů. Kolem 18:00 jsme u chaty s veřejným WC a malými pruhy trávy pro stanování. Zjišťujeme naši polohu a místo, kde se nachází ledové jeskyně. Rozděláme stany, převlékneme se do trekingového oblečení a ještě ten den vyrážíme na motorce asi 10 km lávovým polem na úpatí ledovce. Odsud pěšky do ledové jeskyně. Našli jsme nádherný vstup do ledovce, z kterého vytékala hučící řeka. Jako magnet nás to tam vtáhlo. Prolezli jsme ji křížem krážem, ale měli jsme malou dušičku při představě té masy nad hlavami a při pomyšlení na německou turistku. Po návratu na chatu jsme uvařili v chatě a zkoukli fotky nějaké francouzské expedice.Je skoro 01:00, 5°C a my se ukládáme ke spánku v našich stanech.
Neděle 15.7.-24.den
V noci bylo trochu chladno, ale při poctivém zapnutí spacáku bylo fajn. V duchu jsem děkoval společnosti TRIMM za tento spacák a stan a společnosti NORWELL za thermo prádlo, které jsme dostali před naší cestou. Vstáváme opět před polednem. Je mlha a vlhko a my se chystáme vyrazit na 5-ti hodinovou túru do hor a k ledovci. Není kam spěchat, v klidu vaříme v chatě a čekáme na lepší počasí. Počasí se umoudřilo a my vyrážíme. Za chatou stoupáme vzhůru a cesta vede jen do kopce-jak jinak. Zdoláváme jeden vrchol s nádhernou vyhlídkou a odtud se další cestou dostáváme na další vrchol. Byla to docela makačka. Prošli jsme jako v pohádce 3 hory a 3 údolí a nakonec jsme nenašli princeznu, ale dostali jsme se na vyhlídku s překrásným výhledem na ledovec a okolní pestrobarevné hory. Po návratu na základnu děláme poradu, co dál. Kája ,Tácek a já balíme a odjíždíme 100km off-roadem zpět do stylové vesničky, kde zůstáváme přes noc a využíváme luxusu místního kempu. Mám na mysli teplou sprchu. Petr s Mírou zůstávají ještě jednu noc v horách a plánují cestu až druhý den ráno. Naše off-roadová cesta probíhala jako obvykle se strachem o sebe i moto. Kamení střídal písek, štěrk a brody. Zase jsem si neodpustil v malé chvilce nesoustředění jeden pád, ale naštěstí do písku v malé rychlosti, takže škody nebyly. Kluci byly kus přede mnou a já měl co dělat, abych tu svou krasavici zvedl. Snad už to byl poslední pád. Do kempu přijíždíme kolem 21:00. Večeříme kolínka, tuňáka a kečup a domlouváme se na další den. Je krásný večer a my kolem půlnoci opět zalézáme do stanu.
Pondělí 16.7.-25.den
Dnes vstáváme na naše poměry brzy-kolem 8:00 do nádherného počasí bez mráčku. Vaříme snídani v kuchyňce kempu, tankujeme ve stylové, historické pumpě a jedem směr východní pobřeží. Po cestě stavíme u našeho známého vodopádu DETTIFOSS, tentokrát z východní strany. Jsme tam první, tak fotíme a užíváme si té hučící krásy o samotě. Pohodovou jízdou pak pokračujeme dál. Další vodopád jehož jméno ani neznáme, protože těch méně vyhlášených je po celém Islandu nespočet. Stále je na co koukat a co fotit. Musíme dál do města ASBYRGI a to cestou, která by se hodila do nějakého servisu na zkoušku podvozků a tlumičů. Jeli jsme 30km po hliněné cestě s e štěrkem a s vlnkami kolmo na směr jízdy. Dalo se jet buď 20km/hod., nebo nad 80km/hod., aby to člověk přeletěl. Bylo to dost nebezpečné a nepříjemné, zvlášť když člověk dojel pomalejší auto a bylo třeba ho předjet. Ve městě Asbyrgi jsme dokoupili proviant, poobědvali a nastudovali památky, které je potřeba vidět. Vjíždíme do údolí mezi skalami zakončené tak, jako by je někdo uřízl.V průvodci jsme se dozvěděli, že se jedná o skalnatý ostroh EYAN(podkovu koně), kterou podle legendy vytvořil obrovský kůň a my stojíme v jeho stopě. Dnes nás ještě čeká zhruba 3 hodinový výšlap na nejbarevnější vulkán Islandu-HJOTHAKLETTAR-RAUTHHÓLAR. Své jméno dostal podle červeného zbarvení svahů. Po 16-ti kilometrech jsme u "romantických vodopádů"-HÓLMATUNGUR.Cestou zpět na hlavní silnici jsme pomáhali vyprostit malé terénní auto Suzuki Jimny, které sjelo z cesty z neznámých a nepochopitelných důvodů. Zřejmě řidiče navigovala jeho žena….. Přes všechnu naši snahu nejsme schopni mu pomoct. Navrhujeme, že stopneme jiné auto, ale trvají na svém a chtějí zavolat pomoc místních rangerů. Kája tedy nakládá paní, já jeho louis a jedem pro pomoc. S dobrým svědomím pokračujeme do městečka VOPNAFJÓRDUR, kde je malý kemp. Je večer, teplota klesá na 5°C a jaké je naše překvapení, když se opět potkáváme s Mírou a Petrem , kteří dorazili pár minut před námi. Večeříme, líčíme si naše zážitky za poslední 2 dny, kdy jsme se neviděli a jdeme unaveni spát.
Úterý 17.7.-26.den
Dnes se budíme kolem 10:30 do modrého dne. Než však uvaříme a zabalíme, tak se kazí počasí. Padá mlha, neuvěřitelně se ochlazuje, ale to už jsme si na Islandu za dobu našeho putování zvykli. Dnes bychom chtěli dojet do města Egilstadir do kempu za našimi známými čechy. Cestou navštěvujeme nejstarší a nejzachovalejší zemědělskou usedlost na Islandu z roku 1770. Děláme pár fotek a pokračujeme jak jinak než off-roadem silnicí 85(podle průvodce nejhorší silnice na ostrově) směr Egilstadir. V kempu jsme kolem 17:00. Vaříme a plkáme do večera s tím, že se na noc přesunem do našeho místa od skautíků. Po odchodu majitelky kempu se však rozhodujeme v kempu zůstat. Prožili jsme dnes pěkný, pohodový den při teplotě kolem 17°C.
Středa 18.7.-27.den
V noci jsme to nějak protáhli a šli jsme spát pozdě, to ale nemění nic na tom, že máme před sebou poslední den na Islandu a cestu na východní pobřeží k prvnímu majáku na Islandu. Východní pobřeží je úplně jiné, než pobřeží západní, ale je opět překrásné. Po úzké šotolinové cestě přijíždíme až k majáku DALATANGI. Fotíme, obědváme a pomalu se vracíme zpět kolem koní, ovcí a mnoha vodopádů. Snažíme se vnímat každý kousek přírody plnými doušky, možná se sem už nevrátíme.
Kolem 17:00 se vracíme opět do kempu. Natankujeme, nakoupíme chleba a dárky domů. Sedíme u večeře, hodnotíme naši expedici. Kolem 23:00 jdeme spát.
Čtvrtek 19.7.-28.den
Máme za sebou poslední noc na Islandu. Vstáváme do krásného rána v 8:00. Balíme si věci, snídáme a pomalu, plni dojmů odjíždíme do přístavního města SEYDISFJORDUR, kde na nás čeká loď. V přístavu ještě utrácíme poslední Islandské peníze a kolem 11 :00 místního času vjíždíme do gigantické lodi. Kurtujeme motorky v moto-boxech, bereme věci a jídlo nutné na cestu domů a jdeme si najít naši"kopku". Loď pomalu odplouvá a my se na horní palubě ještě pohledem loučíme s tímto krásným ostrovem, který jsme měli možnost 3 týdny poznávat.
Čeká nás dva a půl dne dlouhá plavba do Dánska a pak ještě 1.400 km v sedle motorky domů.
Na lodi je nuda jako vždy. Nakupujeme pár dárků domů, couráme po lodi a večer si dáváme jednoho "plechovkovýho"VIKINGA a jdeme pomalu spát.