... frajera delat u rybnika ve vyzehlenejch hadrech umi kazdej, ale chlap je malokdo ... jak se zpiva v jedne popularni pisnu jedne rockove skupiny ... "..everybody wants to be a king, bud first should be a man .... "
... ty ses chlap a smekam klobouk.
Bez vší i falešný skromnosti bych to tak nevidě. Každej máme jiný podmínky, čas zdroje... zázem...
Šlo to, tak jsem vyjel - nic jinýho
jaký to bude jsem netušil... projel jsem Evropu, pak Skandinavii... no a pak jsem si vzal do hlavy tohle.... Myslím si, že určitých podmínek, zdrojů (i když těch nebýt pádu) by nebylo zas tak moc potřeba, hlavně "zázemí - aby vám to někdo trpěl" to může zkusit a hlavně udělat každej...
K těm článkům, budu je vystavovat na iDnesu... dali mi tam doménu, slíbil jsem to... taky vždycky vystavím kousek. Když budete mít chuť otevřete si zbytek.
Detaily, co nebudou v článcích můžeme probrat tady... sem patřej, tam je to jiná cílovka... nejsou dost preštěný na to, aby jezdili na motorkách
tak zas jedna fotka... Kavir-e-Lut Írán jih? 50°písečná bouře a jediný stín, nedodělaná koupelna
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 25.08.2010 21:49
Příspěvků: 513 Registrace: 21.05.08
Jarek: ...z tvých článků je cítit, že máš dar od boha, popsat situaci ještě dokonaleji než kdyby, se na to člověk díval na videu, věřím, že nějaký motivační impulz dojde a dopíšeš to...tvůj cestopis (a nejen tvůj) si čtu vždycky když si chcu večer odpočinout a relaxovat před spánkem....takže držím pěsti a su další z řady čekatelů na dopsání
bude to GS 1XXX velebnosti...jen nevím kdy......
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 25.08.2010 23:10
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Vyjde Uzbekistán... to byla rychlovka
Pak Tajikistán, ten bude asi na třikrát (aby to neutahalo)
Pak cesta domů - moje a motorky
No a něco na závěr - jak se pomalu nechat zmrzačit v České nemocnici - nic ve zlým
Kavir-eLut - výjezd z pouště... tady už začíná něco růst (mrkni na reálné naložení)
bylo to ráno kolem 9 a 40° říkali mi tady nikdo nejezdí a nejezdil... až na vojáky, kteří 2x denně projíždějí po silnici celou trasu (to je dobrá zpráva ne?)
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[229.32Kb]
Upravil Jarda Dingo dne 25.08.2010 23:21
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 27.08.2010 00:32
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
... probral jsem se, někdo mi leje vodu na hlavu. Sedím na zemi, nějak chvilku nevím, co se děje... Lidi kolem mě, vypadají v pohodě... vstávám. Pořád ta přeexponovaná fotka, ale je to lepší. Paní, co mi lila vodu na hlavu, mě chce posadit na ten beton...
Jeden kluk běží do řeky pro další vodu. Paní říká: "Ja vrač, budět charašó"... už je to ok, jasný, klimbnul jsem si, oni projížděli, a tak zastavili, taky jim motorka stojí v cestě napříč
Prohlíží tu klíční kost, razviňevaja.... něco rozumím, něco ne, je mi to ale jedno... “mydlím” to rusky, anglicky, česky...
Čistí mi odřeniny, zavazuje lokty... těba nužno do bolníce. Nět! Ja něchačů! Usmívá se, Nůžno! Říká docela direktivně.
Naproti projíždí Pajero. Zastavují, řidič se ke mně žene. "Od kudá ty?" Jsem Čech. “Ja znaju pa česky, ja byl kak vojín v Maldoj Boleslavi...”
Ty vole ten Svět je malej. Ten druhý obarvený sekáč, co přijel s vojákem od Boleslavi, říká taky, že je vrač. Tolik doktorů na místě se mi nezdá, na druhou stranu - aby byli, když nejbližší a vlastně jediná nemocnice pro celý Pamýr, je v Chorogu.
Váhám, nechce se mi to tu všechno nechat... Mám tam schovaný všechny prachy na zbytek cesty, spousty věcí jen v taškách na bednách. Vím, že tu jsou dobrý lidi, ale u nás bych za to moc ruku do ohně nedal... A fakt si tu něžijou nad poměry.
Nakonec je to jasný. Zkusil jsem se nechat obvázat, sednout na motorku, opřít o řidítka... tohle nejde.
Je FAKT KONEC.. Uvidím, letí mi hlavou, kdyby to stálo maximálně tejden, zkrátil bych to trochu a třeba bych to dojel.... Teď, ale určitě nepojedu.
Posílám domů sms... Je konec, rozbil jsem se... dám vědět co a jak... vezou mi do nemocnice.
Beru GPS spot, aby doma věděli, kde zrovna jsem.
Mezitím ten chlapík od Boleslavi sehnal vesničany, ty čapli motorku a vlekli ji do vesnice. Nemám se bát, zná prý je. Moc ani neodporuju... Jen sundávám tankback, je tam focení, nějaký doklady, mapy... jo, taky žlutej beg... tam mám věci na spaní, jo, flašku vody....
Nasedám, míjíme tu bandu, co vysmátá tlačí "moji motrorku k sobě domů"... Snad i tohle vyjde.
Pajero s sebou slušně mele, mně ta silnice přišla skvělá, ale jak se to mele, cejtím celý záda, bok... pak už nevydržím a zasyčím bolestí.... "Vsjó v parjatke Jaroslav" telí se, asi "TO JE TA SLAVNÁ SPECNAZ" ruská škola... snažím se nesyčet, držím to...
Policejní hlídka, tu jsem před pár hodinama minul. Ten kluk všechno vyřizuje, důstojník se jde na mě podívat.... "Pamýr krasivoj, ty dolžen vozvatít"... usmívá se... jo to mám v plánu, další hrbol tohle přesvědčení trochu rozmazal... jasný, vrátím se, mám tu mašinu... Tu tady nenechám, je to parťák, co to se mnou vydržel, to se nedělá... i když je to pitomá neživá věc... pro mě už ne...
Nemocnice v Chorogu. Zase všechno vyřídili. Sestřičky se mě ujali jak vlastního... Jaroslav sadís... ty vole jak já to na základce nesnášel... vod tý mojí fousatý ruštinářky... Tady je to fajn... Chlapík od Boleslavi říkal, že to zařídí na policajtech a ještě se staví.... A taky se zastavil a všechno vyřídil...
Holky se se mnou podělili o jídlo, o pití... to jsem zatím nikdy nikde nezažil...
Doktor, co dělá zlomeniny, je prý klasa. Sloužil v Ruské armádě... čekám snad dvě hodiny... Jo už mám jít, holky se mezitím domlouvají, jak to udělají, kdybych musel v Chorogu přespat...
Rentgen mi připomínal ozařovnu, co jsem viděl v Kladenským muzeu. Kobaltovou lampou se tu ozařovali exponáty proti plísním... není mi moc do smíchu, ale asi se přiblbele usmívám... tak mi trpělivě vysvětlují, že slouží, ale "děngy nět"... nezlobí se, jsou fajn... jen konstatují.
Pak na ošetřovnu... navrhuje mi operaci...odmítám, netroufnul bych si... chci, pokud je to nutný, co nejrychleji domů... Vždyť je to jen klíční kost... vysvětluje mi něco o možnosti poranění tepny... nelíbí se mi to, slušně odmítám... ne tohohle praktika, tomu bych věřil, ale tý nemocnici už moc ne....
Dohodli jsme se, že mi to stáhne a domluvíme se, jak dál...
Teď to začalo, nemají potřebný pružný fáč... není skladem, rentgen mi udělají gratis, ale tohle prý teď zrovna nemají... můj zůstal na motorce, vzal jsem malou lékárnu, ta je u spaní...
Za chvíli se seběhnou setry, radí, pomahají... ty vole, já si nevyměnil peníze... s tím je taky problém... ale vyřeší se, lékárnice si koupí moje dolary, dodá mi fáč... to poslední, co nám chybí, jsou spínací špendlíky...
Sestry začaly pořádat sbírku mezi lidmi v areálu nemocnice, potřebujeme jich na speciální vázání 8... máme jich 6....
Jdu chvíli na vzduch, zapálím si a přemýšlím, co se to děje. Další SMS... Je to ok, jsem v nemocnici, fačujou mě.. ozvu se.
Jedna mladá paní za mnou přijde, loví něco pod košilí (halenkou) a dává mi další spínací špendlík.. Usmívám se, děkuju.. V porjadke Jaroslav... všichni používají jména, já pitomec skoro všechny zapomněl!!!...
Zabalili mě... mám počkat, lékaž už zas operuje a prý chce se mnou ještě mluvit.
MEZITÍM V ČECHÁCH SE ŽHAVÍ LINKY
Náš velvislanec v Uzbekistánu Pan Kopecký (tady mu moc díky, dočetl se o cestě na Xmanu, byli jsme spolu v kontaktu, zval mě na oslavu mých 50.tých narozenin) aktivoval mezinárodní organizaci Medical Clinic. Ti už začali organizovat moje ošetření, případný převoz... já ale nevěděl nic.
Sedím ve stínu zafačovanej, pokuřuju..a čekám, co bude.
Najednou slyším motorku, teda motorky, zastavujou u brány. Slézají, jdou se podívat, pomoct. To přeci jinak nejde...
Já posledního motorkáře "od nás" potkal na Íránskejch hranicích, nastupu a byl to Íránec s Kanadským občanstvím.
“Ahoj”, slyším a nevěřím tomu. To byl MIRO, skvělej Slovenskej kluk a dva Polský kluci. http://www.advrid...42&page=11
Slyšeli, že se tady někdo rozbil, přijeli se podívat, jestli je něco potřeba. Měl jsem fakt radost. Povídali, že jedou do Afgánu...
Chvíli jsme pokecali, udělali fotky...
Pak mi nabídli, že mi přivezou motorku. Měl jsem něco na kusu papíru v ruštine, kde a u koho je. Dva nasedli, odjeli, já s jedním (zapomněl jsem ta jména - omlouvám se vám kluci - moc jste mi pomohli - jsem vůl) zůstal.. nikdo mi nehledal..
Šel jsem koupit pivo a cigára. Mezitím mi "ON" jel zajistit ubytování a dohodnout dobrou cenu. Dali jsme pivo, když se vrátil - sehnal mi ubytování, dohodl super cenu...
MEZITÍM MI ZAJISTILI TRANSPORT LETECKY DO DUSHAMBE A OŠETŘENÍ V RUSKÉ VOJENSKÉ NEMOCNICI... VŠICHNI JEN ČEKALI, KDY SE OBJEVÍM NA LETIŠTI... NEOBJEVIL JSEM SE, TAK ODLETĚLI...
Najali jsme nějakýho chlapíka, co mi převeze... já se rozloučil se sestřičkami... jedna mi nabízela ubytování, ale už jsem ho měl, tak jsem poděkoval... Nabídla mi, že kdybych potřeboval, mám zavolat... zase lísteček.... Jo zprávu od lékaře mám zapsanou v mém deníku
V Pamýr Lodge jsem dostal pokoj na kraji, nejdál od toalet, ale já byl rád, že jsem rád... čekáme, až se kluci vrátí... Začíná se mi dělat blbě...
Kluci dorazili, přivezli mi motorku do campu, dávám jim piva, ale je mi fakt dost blbě... rychle dopijí a rozloučíme se.. děkuju jim, smějou se... to se přece tak dělá... Jsem rád, že jsme se potkali...
Odjíždějí... zůstávám tu sám. Vlastně to není pravda, ještě jsou tu dva kluci na GS 1100 jeden Amík původně Němec a jeden Śvýcar, ale ti přijedou až pozdějc...
Dobelhám se na cimru... vyndám ibalgin, jediný, co mám proti bolesti.. zapálím si a čekám na noc....
Domu posílám SMS: Jsem OK, jsem Pamýr Lodge... kluci mi pomohli, potřebuju sebe a motorku dostat domů... pokračovat se nedá, prý by mohly být nějaký komplikace....
Sedl jsem si ke zdi... jinak nešlo vydržet, kouřil... a usnul, ani jsem nedokouřil...
(Netušil jsem, co přijde... jen jsem byl fakt ze všeho hotovej)
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 27.08.2010 07:13
Příspěvků: 2560 Registrace: 27.12.08
Jardo teď s odstupem se to čte dobře, ale asi to nebylo nic příjemného. Jen se potvrzuje to co tvrdí cestovatelé, čím chudší země, tím lepší lidi.
Splněný sen moje 1100GS
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 27.08.2010 17:55
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Všim jsem si jedný věci - na rozdíl od jiných(cestovatelů?) jsem se k nim choval s respektem a se slušností... ke všem, policajtům, clníkům, občajným lidem..
Vždycky jsem dostal to samé nazpátek....
Tak jsem to prostě používal dál a hodně to pomohlo... všude u Arabů, Peršanů Tajiků... bylo to jedno...
Ještě pár situací popíšu, kdy to "prostě fungovalo"... Partnerka, když jsem to psal domů... byla na pochybách, když za mnou přiletěla do Dushambe to zažila na vlastní kůži... dodneska je z toho trochu vedle
Třeba tyhle fotky jsou prý problém... nebyl
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 18:42
Příspěvků: 603 Registrace: 06.06.09
Jarda Dingo napsal(a):
Všim jsem si jedný věci - na rozdíl od jiných(cestovatelů?) jsem se k nim choval s respektem a se slušností... ke všem, policajtům, clníkům, občajným lidem..
Vždycky jsem dostal to samé nazpátek....
Tak jsem to prostě používal dál a hodně to pomohlo... všude u Arabů, Peršanů Tajiků... bylo to jedno...
Ještě pár situací popíšu, kdy to "prostě fungovalo"... Partnerka, když jsem to psal domů... byla na pochybách, když za mnou přiletěla do Dushambe to zažila na vlastní kůži... dodneska je z toho trochu vedle
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 19:09
Příspěvků: 12 Registrace: 26.09.08
Ten druhy motorkar s Mirom bol Izi, zial nedavno mal smrtelnu nehodu v Kazachstane. Zazil si krasny vylet, hlavne ze nic vazne sa nestalo. Vela stastia ti prajem aj dalej.
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 21:24
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Je to trochu mimo dějovou linii, ale když už těch "50" padlo... a jsme u toho, jací lidé to byli...
Hledal jsem nějaké přespání... ideální ve "spacím parku"... to se dá v Íránu najít, hodně cestujou...
Nebyl... Ale ujal se mi jeden kluk. Odvedl mi do klidného parku, tam mě představil nočnímu hlídači, ten že se o mě postará.
Postavil jsem stan, uvařil čaj... a najednou přišel takový vazoun... Jestli mě může s kamarády pozvat na čaj a kus řeči... do jiný části parku... stmívalo se.
Koukl jsem na zahradníka, ten měl z toho chlápka respekt, ale naznačoval, že je to v pořádku.
Nabídl jsem mu tedy čaj, vzal si a v tichosti jsme ho vypili.
Šel jsem tedy s ním a on mi neustále ujišťoval, že jeho přátelé, jsou dobří lidé...
Došli jsme na takovou mítinu a tam sedělo víc jak deset chlapů.
Všichni přestali mluvit a šli mě přivítat. Pozdravili jsme se a nejmladší mi nabídl své místo. Ptali se, odkud jsem, kudy jsem jel... jeden z nich si mě "divně prohlížel".. cítil jsem, že mi nevěří.
Dali jsme čaj, pozvali mi na sýr se zeleninou, trochu jsem toho snědl.
Pak za mnou přišel ten vazoun i s tím, co mi nevěřil... Jestli by mohli vidět můj pas. Najednou jsme v tom místě byli úplně sami. Nosil jsem v kalhotách kopii... ukázal jsem mu ji. Chtěl vidět i originál, do toho se mi nechtělo, ale kdyby chtěli, už mohli mít všechno. Sáhl jsem pod triko, vyndal pas. Chvilka ticha, prohlížel si víza, razítka... udělalo na něj dojem Ruské a Čínské vízum, Sýrii a Jordánsko komentoval lehkým úšklebkem.
Najednou se "atmosféra mezi jím a mnou změnila"...
Dal jsem si s nimi ještě jeden čaj. Rozloučil se a chtěl odejít. Poděkovali mi za návštěvu a jestli mi mohou druhý den pozvat na oběd, tady v parku. Chtěl jsem ráno vyrazit, ale slíbil jsem to s tím, že jsem si nechal malá zadní vrátka a připravil výmluvu, když v poledne v parku už dávno nebudu.
Zaleh’ jsem a usnul jak dřevo.
Ráno mi před šestou budil zahradník. Musím si sbalit věci. Spal jsem v ohradě pro ženy. (Chodí tam ráno cvičit a blbnout s dětmi, ohrada z velkých plachet je tam proto, aby je nikdo neobtěžoval.)
Měl jsem dobrou náladu, požádal jsem nastupujícího hlídače, jestli by pohlídal motorku a vyrazil něco nafotit, ráno je to nejlepší...
Když jsem se vrátil, čekal tam na mě ten kluk ze včerejška, co mi sem doved’. Ptal se jak bylo, jak se mi líbilo večerní posezení s jeho přáteli. A uvařil čaj, byl to jeden ze zahradníků v tomhle parku.
Blížilo se poledne a ti lidé ze včerejška se začali scházet, rozložili koberce, jeden navezl placatý chleb. Jiný přivezl "specialistu na kebab", třetí mi přivezl ukázat vnučku... každý něco dělal.
Zapojil jsem se taky do čištění zeleniny... smáli se, ale získal jsem si tím body.
Pak přijel ten vazoun s tím druhým a ještě jeden, sympaťák. Představili mi ho (jméno jsem zase zapomněl, ale fotky mám).. je to Pan továrník a šije košile.
Pak jsem se dozvěděl, že to byl on, kdo tenhle oběd zorganizoval a zaplatil většinu výdajů....
Nevěděl jsem, co to znamená, ale byla legrace, najednou se mi ty lidi fakt začali líbit... učil jsem se vařit čaj, mačkat bebab, navhlčovat chleba...
Přišel čas oběda. Bylo jich tam 14, se mnou 15. Ten zahradník se omluvil a odešel... měl jsem dojem, že "je jiná liga", i když se k němu chovali hezky, bylo to cítit.
Všichni mi začali gratulovat. Z pasu se dozvěděli, že následující den mi bude padesát. Tenhle oběd byl oslavou. To mě dostalo. Všimli si toho, jen se usmívali a já měl pocit, že z toho překvapení mají snad ještě větší radost než já.
Oběd byl skvělej, bavili jsme o tom, na co nám společný znalosti angličtiny stačily. Přesto to bylo nádherný. Strašně moc se dá říct i vyprávět, když je chuť "upřímně vyprávě i naslouchat". Den letěl jak blázen, byl podvečer. Pozvali mi k "nim do komunity", vzal jsem to. Nikdy jsem vlastně v žádný partě pořádně nebyl, neznám mužskej komunitní život, ale tohle se mi líbilo. Domluvili jsme se, že ráno v šest musím vyrazit a spát budu venku ve stanu. Souhlasili.
Byla to malá rajská zahrada s vysokými zdmi. Teď když to píšu, se furt “tlemím”, bylo to fakt úžasný.
Velká nádrž na vodu, která byla strašně ledová, ale vykoupali jsme se v ní. Pak velký prádlo, všichni mi s tím pomohli.
Pak se tu objevil takový čiperný stařík Ázerbájdžánský generál ve výslužbě. Taky trochu váhal, když přišel, měl takový liščí zvídavý oči. Nezdálo se mu moje tetování na rameni a velká jizva na hlavě.
Povídal si se mnou, taky si prohlídl pas, vyptával se na pár míst, která jsem projel. Pak se začal smát a dovolil mi s ním udělat fotku.
Zase nějaké malé jídlo, litry čaje, další vyprávění. Pak "přehlídka velená tím generálem na mou počet”. Prostě sranda jak blázen. Blížil se večer, stmívalo se. Najednou ten, co mi včera moc nevěřil, v tichosti vstal. Ten vazoun zavelel. Všichni se zvedli na ten povel. Rozloučili se s generálem, ten se posadil vedle mě. Oni šli před dům, otočili se svým směrem a....
Ten ze včerejška byl"duchovní leader", začal předspěvovat, pak ten vazoun byl "silovým leaderem", zpíval totéž po něm. Nakonec celá skupina zopakovala....
Mezuíni z reproduktoru zněli někde v dálce, ale tohle to bylo opravdu silný. Snad mi padla i brada... Generál se na mě koukal a jen se usmíval. Tohle je síla, kterou neporazíš žádnou zbraní, mi šeptal do ucha, abysme nerušili.
Celé to trvalo snad jen 10 minut, ale já to slyšel snad ještě celou noc. Pak se všichni rozloučili, popřáli mi mnoho let, šťastnou cestu a přízeň Alláhovu.
Padla tma a já tam zůstal jen s duchovním a silovým leaderem. Pak se otevřely dveře do zahrady a vešly jejich rodiny, ženy děti...
Přinesli "skutečnou večeři" (já už koulel očima odpoledne, za poslední měsíc jsem snad toho tolik nesnědl).
A hlavně přinesli perský hedvábný stan, který mi postavili na zahradě. Dodneška nevím, co se stalo, že se takhle ke mně chovali, ale bylo to fakt neskutečný. Přidělili mi sparringa a ještě jednoho mladíka, co tu budou spát se mnou, aby vše bylo, jak má být. Chtěl jsem spát sám a ne s dalšíma chlapama, ale neodmítl jsem, vlastně jsem cítil, že by to nešlo...
Ještě jsme si chvíli povídali. Pak ženy sklidily, rozloučily se se mnou, dokonce i podáním ruky....
Ráno se uvidíme v parku, musíš se tam ještě zastavit.... Poděkoval jsem... zůstali jsme jen mi tři v nádherné zahradě a tím hedvábným stanem..
Sed’ jsem, vzal čelovku a začal si dělat poznámky. Můj sparring seděl se mnou, jen se usmíval... posílal jsem ho spát. Nešel, plnil zadání, staral se o mě... vypili jsme ještě jeden čaj a šli spát.
Ráno budíček, sbalit věci... ti chlapi fungovali jak na drátkách, jedna radost. Vyrazil jsem tedy do parku...
Tam bylo další překvapení, ale trochu jiný příběh...
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[76.64Kb]
Upravil Jarda Dingo dne 28.08.2010 22:00
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 22:06
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Mají to rozdělené, duchovní leader je "dohlížitelem", který má starosti "správné úmysly"... funguje jim to dobře... měli vzácný vzájemný respekt... necítil jsem žádnou podřízenost... zajímavý model
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[38.33Kb]
Upravil Jarda Dingo dne 28.08.2010 22:07
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 22:18
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Je to komunita, obchod se dělá jen na doporučení, číňanů se nebojí ONI od nich nekupují, podporují se navzájem... zaměstnání jen na doporučení... vyprávěl mi jak se tam dělá business... mám se ozvat, kdybych měl nějaký nápad... snad jednou... ˇirán mi učaroval... jezdil všude na krásném udržovaném kole Singer (potkal jsem ho to ráno, co jsem se toulal s foťákem... pozdravili jsme se optal se mi jak se mi daří... a jel schánět nějakou zeleninu na ten oběd
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 22:31
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Je to něco jiného jako rodina, ale má to prý stejná pravidla... nikdo se "nepovyšuje - nejmenuje dřív než na 100% je jeisté, že uspěje"... neúspěch se strašně prožívá... je ostudou celé rodiny... proto jsou tak opatrní s jemenováním do funkcí... chrání ty lidi před ostudou... vzpoměl jsem na praktiky našeho managementu a musel s nimi jen souhlasit...
fotka prádlo (už to potřebovalo...
jo chtěli mi udělat radost a zatím, co já s jednou partou pral, druhá mi umyla motorku... všechen ten "tuningů ze Syreské, jordánské pouště z pod Arratu....
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
[90.42Kb]
Upravil Jarda Dingo dne 28.08.2010 22:32
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 22:40
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
Emigrant, dneska zelinář... každé ráno vozí svoji zeleninu do trhu... nechává nejlepší kousky pro děti, co se vždycky zastaví na kus řeči... hlas měl jak zvon, respekt v komunitě neskutečný... moudrý pronikavý oči... jako bych ty jeho povely právě zaslech...
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 22:52
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
jednoho to změní... já bejvával bílej... upravená replika z nějakýho filmu
a ještě
Jo kydyb jsete měli chuť tak taky nějaký voloviny vymýšlím na Face Booku http://www.facebo...JardaDingo
třeba Radio Dingohttp://www.facebo...7249150306
Jarda Dingo přiložený následující obrázek:
100 days of Riding Mad not Bad konec dobrý všechno dobrý
Přidané 28.08.2010 23:00
Příspěvků: 564 Registrace: 12.03.08
ale to nejsou důležitý věci, je to jen informace
(pro všetečný dotazovatele je to syn ne vnuk jsem ještě pořád dost vitální ha ha (snad... nebo jsem chtěl říct něco jinýho???)
Jarda Dingo přiložený následující obrázek: