Zdar všem, nemám žádné spisovatelské ambice, ale viděl jsem pár pěkných míst v Německu a Rakousku, třeba někoho z vás taky zaujmou...
1. den: domov-K.Vary-Plzeň-Železná Ruda-Zwiesel-Neuschönau (NP Bavorský les)-Obernzell. Vyrazili jsme (já a moje drahá polovička) po naplánované trase a první významnější zastávkou byla atrakce v NP Bavorský les u Neuschönau-"stezka v korunách stromů" se 44m vysokou dřevěnou vyhlídkovou věží ( s velmi zajímavou konstrukcí). Po procházce v parku jsme dojeli k Dunaji v Obernzell a tuto etapu ukončili o pár km dál v kempíku u Gasthof Kohlbach...koupačka v Dunaji, pivko ve stínu lípy a okukování lodí. Najeto 295km.
2. den: Obernzell-Jochenstein-Schlönge-Linz-Mauthausen-Spitz-Weissenkirchen-Krems-St.Pölten-Scheibbs-Gersten. Naplánována byla vyhlídka na Dunaj nad Jochenstein-moc pěkná. Hezky je taky u řeky v Schlönge. Následoval Linz, kde jsme prošli kousek starého města a dále vinařská oblast Wachau se zastávkou, koupáním a okukováním u městečka Weissenkirchen. Bylo úmorné vedro, takže Krems a St. Pölten jsme pouze objeli (aspoň je důvod se tam někdy vrátit...) a po neplánovaném "ochutnání" dálnice mezi těmito historickými městy jsme našli kemp v Gersten. Něco na způsob našich zahrádkářských kolonií, ale místo zahrad karavany s rak. důchodci, takže ticho, klid a mír... najeto 312km.
3. den: Gersten-Ybssitz-Waidhoffen-Weyer-Altenmarkt-Unterlaussa-Oberlaussa-Windischgarsten-Gmunden. Tohle byl motorkářsky nejzajímavější úsek naší cesty. Ve Waidhoffen jsme si dopřáli přepychovou snídani v kavárně na náměstí a pokračovali do Altenmarkt, odkud jsem měl naplánovaný průjezd NP Kalkalpen po silničce přes Unter- a Oberlaussa do Windischgarsten. Cesta nás nezklamala...úzká horská asfaltka podél průzračně čisté říčky s množstvím skal okolo a s výhledy na štíty v pozadí....to vše nečekaně zpestřeno několika desítkami protijedoucích autoveteránů (snad nějaký závod nebo vyjížďka...?). Na cestě do neplánovaného cíle (kemp v Altmünster) jsme zastavili v Gmunden na břehu Traunsee. Občerstvili jsme se a prohlédli si místní krásný vodní zámeček. Po zakempování jsme ještě nalehko vyjeli k Attersee. Zbytek času u Traunsee zabralo koupání, pití lehčích alkoholických nápojů (večer na molu), kochání se a procházka nočním Altmünster. Najeto 229km.
4. den: Altmünster-Vöcklabruck-Ried-Passau-Regen-Cham-Weiden-Tirschenreuth-Selb-Aš-Hranice. Po teplé jasné noci jsme se probudili do sychravého rána a rozhodli se rychle vyrazit k severu (směr domov). Původní plán cestou ještě někde přespat jsme během jízdy postupně změnili a dojeli až do Čech. Najeto 434km. Celkem 1270 km.
Celý výlet proběhl bez sebemenší újmy na zdraví nebo stroji, pominu-li připálené předloktí z jízdy v tričku a osezených sedacích částí těla. Sláva Rakousku a vivat Dakar! Štěstí na cestách všem.
...a zase jeden malý výlet do Rakouska, letos jsem trochu zapracoval na slohu takže postupně a snad i s trochou ne příliš kvalitních fotografií:
Je pátek ráno, sbaleno, motorka od včerejška nastrojená a připravená, jen se rozjet a venku lije...ale jak...tropický liják, hromy, blesky...pěkně to začíná. Nervózní sedám k počítači, sleduji radar a hele 50ti kilometrový pruh fronty se pomalu ale jistě sune k východu a za ním "azůro"...
Letošním cílovým a obrátkovým bodem našeho malého "vodního" výletu po Rakousku je Spittal an der Drau, městečko na jihu Rakouska nedaleko Millsttäter See. Na vodnívýlet jsem naší cestu překřtil podle přání mé drahé polovičky: "...abychom vždy odpoledne zakempovali někde u jezera, abych se mohla vykoupat a odpočinout si na pláži..." Jistě miláčku (Kemp u jezera byl 3x, plavala jednou...ale tak už to prostě je ). Dalším důvodem pro přezdívku "vodní" je plánované překročení nebo kopírování několika středoevropsky ba i celoevropsky významných vodních toků, což je z cestovatelského hlediska mnohem důležitější než nějaké "ráchání se a opalování".
Takže v 10.07 vyrážíme s tichým přáním, aby už nepršelo. To se nám vyplní, netušíme, co bychom za 2 dny dali za přeháňku nebo aspoň obláček... Cílem je pro dnešní den asi 350 km vzdálené Attersee. Doplňuji nádrž na benzínce asi 5 km od domova a u vedlejšího stojanu čerpá pohonnou hmotu Němec s nějakým starším asi eRTéčkem. Vykládá, že jede do Bayerische Eisenstein éé šélesná ruta a potom na Mnichov a že chce z Karlových Varů přes Cheb na Mariánské Lázně a pak dolů na Domažlice. Vysvětluji mu, že znám i hezčí možnost jak se dostat tam kam potřebuje, slovo dalo slovo a táhnu ho z KV na Bečov a pak do Mariánek. Nakonec se odpojuje až těsně před Domažlicemi...My svačíme a pokračujeme dál na jih po trase Furth im Wald (což jak mi vědecky vysvětlil kamarád Melizoy opravdu není "pořád v lese" ale lesní brod)-Cham-Straubing-Landau an der Isar-Braunau am Inn-Attersee. Po dešti ani památky, vyjasňuje se. Úspěšně překračujeme řeky Dunaj a Isar. Po 300 kilometrech tankuji a odpočíváme kdesi před rakouskými hranicemi. Už je pořádný hic, takže žádné velké zdržování, obléknout, nasednout, klíček do zapalování a ... nic! Ne, že by vůbec nic, ale při zmáčknutí "startu" jediné, co se ozve, je podivný chrčivý zvuk, jako když někde "prská" elektrika... jinak se nic nehne, neotočí, ale vše svítí, bliká a naoko funguje...?? Rozhodnu se motorku zkusit roztlačit, chytne a nic zvláštního se neozývá, takže "jako na jehlách" pokračuji dál a hledám nějaký otevřený servis (je pátek asi 6 večer).Překračujeme Inn a těsně před cílem zahlédnu u benzínky nápis autoservis, obracím, zastavuji a ptám se na motoservis. Pán radí zajet ráno do Sankt Georgen am Attergau, vzdáleného asi 5 km, kde je motoservis. Kempujeme v Nussdorfu v Seecamping Gruber, paní na recepci překvapuji přáním odstavit motorku na kopci a ona mě, na oplátku, kolegyní mluvící plynně česky... Stavíme stan, jíme, pijeme pivo, na koupání je dnes už pozdě. Ráno s chmurnými představami o smutném konci výletu opět start z kopce a směr St.Georgen. Tam skutečně najdeme motoservis, kde majitel a technik v jedné osobě p. Leitner (Breitner nebo Letner, a to jsem si přísahal, že si to zapamatuji) říká po mém lámaném popisu závady: "...Batterie ist kaput...". Nezdá se mi to tak jednoduché, ale jeho domněnka se potvrdí poté, co napojí startovací kabely a dakárek naskočí na první dotek... sláva! Pán volá do nedalekého Vöcklabrucku a zjišťuje, že potřebnou baterii mají v prodejně autodílů Derendinger, je otevřeno, ať přijedu... podruhé sláva! Pán mi vysvětlí cestu, pak mě roztlačí, směje se a odmítá jakékoli peníze... děkuji mu a za půl hodiny mě s úsměvem vítá prodavač u Derendingerů, prodává a naplňuje ochotně novou baterii, starou (baterii) si nechává a za další půlhodinku odjíždíme s úsměvem na rtu my...potřetí sláva! Leitnerovi, Deredingerům a tak vůbec.
operativně měním trasu podle ztraceného času a přes Traunsee, Bad Ischl a Hallstatt směřuji neomylně k Sölkpassu mezi Grosssölkem a Murau. Projíždíme příjemným údolím Sölktall s najvyšším bodem cca 1790 m.n.m. a přes Murau podél řeky Mur pokrečujeme na Predlitz a odbočujeme na Turach, dále přes Turacherhöhe do Seeboden u Millstättersee. Kempujeme v Seeboden u jezera. Najeto máme za dnešek asi 300 km.
Neděle den třetí a já nemám přesný plán, vím jen, že musíme pomalu točit na sever... Po krátké ranní prohlídce historického městečka Spittal an der Drau pádíme podél Drávy na Lienz. Při krátké zastávce na dopolední kávu se shodujeme, že záměrně mineme "mekku" motorkářů Grossglocknerhochalpenstrasse (1. jsme atm už byli autem, 2. vyjedeme pod GG z druhé strany od Kalsu) a na Mittersill projedeme přes Felbernpass s jeho 5ti kilometrovým tunelem. Jak se domluvili, tak také udělali... Kals-GG-Kals-Matrei-Mittersill. Průjezd tunelem bez problémů až na lehkou "nevolnost" spolujezdkyně (má radši otevřenější prostory a tenhle tunel je fakt dlouhej). K Mittersillu nás vážou vzpomínky na velmi příjemnou dovolenou s dětmi a atk se tu trochu zdržíme a pak přes překrásný Gerlospass, s vyhlídkou na Krimmlerské vodopády, směřujeme na Achensee. které bylo během dnešní etapy určeno za její cíl. Cestou se stihneme pokochat výhedem na masiv Grossvenedigeru, který se náhle zjevuje v jednom průhledu mezi ostatními kopci. GV je se svými 3674 m.n.m. jednou z nejvyšších hor Rakouska (ne-li druhou nejvyšší po GG). Zpestřením průjezdu Gerlospassem je stádečko krav hnané po silnici autem s majáky... Bereme kemp na Achensee v Buchau poopět asi třechstech kilometrech v hrozném horku a doplňujeme tekutiny.
V pondělí ráno jsem "lehce přešlej mrazem" (přestože už v 7 je horko), a to kvůli nutnému zítřejšímu návratu. Daří se mi přesvědčit ženu, že musíme nutně vidět ještě Berchtesgaden a tak vyrážíme po trase Achensee-Wörgl-St. Johann-Lofer-Weissbach. V Sankt Johann si dopřáváme výtečnou snídani po rakousku a krátkou procházku historickým centrem a pokračujeme do Weissbachu, kde chci odbočit do Německa na Ramsau. Ve Weissbachu jsme ale nemile překvapeni cedulí s nápisem, že přejezd do Bavorska není možný. V mapě ale cesta i přechod je... Vydáváme se tedy "na průzkum" a po 5 km máme jasno: Zákaz vjezdu! A u něj cedul, že do zákazu smí pouze pěší, cyklisté a světe div se linkový autobus... chvíli nevěřícně kroutím hlavou (spolu s němcem co chtěl taky projet ve svém Mercedesu Benzu) a pak obracím a jedeme zpět. Lofer-Traunstein-koupačka na Wagingersee-Straubing. Straubing na Dunaji jsem měl připraven jako poslední zastávku před dojezdem domů, kempujeme v příjemném tichém příměstském kempu a k večeru jdeme do města. Tady nás čeká naopak příjemné překvapení v podobě končícího festu se vším, co asi k takovému festu patří: kroje, kolotoče, dobroty, stany s pivem, hudba...centrum Straubingu je navíc velmi pěknéa tak si užíváme "plnými doušky" i poslední večer malého vodního výletu po Rakousku....
V úterý ráno zpět podobnou cestou jako v pátek tam... Pořád v Lese-chodsko-Mariánky-Rájec... a další výlet za námi.
Kromě " Batterie ist kaput" najeto celkem 1550 km bez jakýchkoli nepříjemností a tak znovu jako loni: Sláva Rakousku a vivat Dakar! (BMW F 650 GS natürlich)
Upravil Woodman dne 25.08.2011 20:44
takže postupně a snad i s trochou ne příliš kvalitních fotografií:
). Dalším důvodem pro přezdívku "vodní" je plánované překročení nebo kopírování několika středoevropsky ba i celoevropsky významných vodních toků, což je z cestovatelského hlediska mnohem důležitější než nějaké "ráchání se a opalování". 
