Plan se zrodil.
Cesta je naplanovana nejzajimavejsimi castmi Australi a provede mne od subtropicke casti pres poust az po tropickou oblast Queenslandu a Velkeho barieroveho utesu. Celkem predpokladam najezd kolem 8000km. Detaily stale doladuju. Ale chci videt podzemni mesto White Clifs, mozna projet Great Ocean Higway ve VIC, solne panve v SA, samozrejme Uluru a zajimavosti okolo, zabrousit do Sipmpson Desert (nejsussi misto na zemi), atd, atd.
Hruby nasrel je zde: mapa
Kdo by mel chut se pridat, bude vitan. Neni problem tu za celkem rozumne penize pujcit jakekoliv GS. Ubytko pred a po by slo vyresit. Planuju to na druhou polovinu rijna, coz by mel byt nejlepsi cas mezi obdobim destu a 50ti stupnovymi vedry v pousti...
petrs přiložený následující obrázek:
Ahoj,
tak tu sedime a zirame, jak je ten svet maly.
Jiz rok cestujeme po Australii a prekvapuje nas, ze jsme se dosud nepotkali, jelikoz takovych blaznu je tu po malu. Nemluve o tom, ze take zijeme v Sydney.
Minuly rok jsme procestovali Queensland az po Cape Tribulation a zpet do Sydney. Za dva tydnu, tj. 18.9. vyrazime smer Uluru take pres Simpson desert, do Alice Springs a zpet spodem pres Great Ocean Road do Melbourne a pokud zbyde cas, radi bychom zahrnuli i Tasmanii.
Radi pozname stejneho nadsence jako jsme my - 0431110883.
Treba tady: [u=http://bikescape1.rtrk.com.au/?scid=8707&kw=3999156:21956]pujcovna 1[/u]
nebo tady:
[u=http://www.motorcyclesolutions.com.au/FleetTable.aspx]pujcovna 2[/u]
Tak uz je to pomalu tady.... V sobotu vyrazim. Nakonec jedu solo. Trasa je naplanovana tim nejlepsim Outback jezdenim, co tu mame. Delam zrychleny presun ze Sydney do White Cliffs (podzemni mesto), odtud do uzasneho mista s nazvem Flinders Ranges (coz je hornata oblast s vybornym offroad jezdenim), dale po zapadni hrane Simpson Desert, pres Diamantina River a dale zapadne z do Rockhamptonu. Po nekolika kilometrech po pobrezi u Velkeho barieroveho utesu pojedu destnym pralesem po tracku QLD Bicentennial National Trail, coz by melo byt dost dobre. No a posledni den a pul do Sydney volim heslo "rychle dojet", takze nudna hlavni silnice.... Celkem najedu cca 6000km. Nakonec jsem z casovych duvodu ustoupil od varianty pres Eyers Rock .... Tak snad pristi rok.
petrs přiložený následující obrázek:
Tak jsem doma. Vse se docela zdarilo. Motorka i ja jsme dojeli ok. Natoceno neco pres 7000km. Zatim ve zkratce: diky povodnim v centralni casti Australie jsem musel korigovat trasu. Presto jsem totalne zapadl v blate a trvalo mi nekolik hodin motorku dostat ven, 1000km jsem se spis valel na zemi v blate nez jel, totalne jsem utopil motorku pri prejezdu ricky (jen zrcatka koukala :-) ). Presto to stalo za to! Postupne jsem dam par fotek a pridam vypisy z deniku.
petrs napsal:
Tak jsem doma. Vse se docela zdarilo. Motorka i ja jsme dojeli ok. Natoceno neco pres 7000km. Zatim ve zkratce: diky povodnim v centralni casti Australie jsem musel korigovat trasu. Presto jsem totalne zapadl v blate a trvalo mi nekolik hodin motorku dostat ven, 1000km jsem se spis valel na zemi v blate nez jel, totalne jsem utopil motorku pri prejezdu ricky (jen zrcatka koukala :-) ). Presto to stalo za to! Postupne jsem dam par fotek a pridam vypisy z deniku.
Už se těším! Tak gratulace, vítej doma a brzy se pochlub! Maiali nel Fango!
Tak zitra to vypukne. Musim jeste udelat tolik veci v dome a okolo motorky. Nejak nebyl v tydnu cas... Nahradni dily stale nedorazily. Snad je kuryr priveze...
Tak na motorce je vse nalozeno. Prijde mi nejaka "prazdna". Bocni kufry toho pojaly hodne. Kdybych nevezl objemnou fotovybavu a 15l benzinu, ani bych nemel nic mimo ne. Premyslim, jestli nepridat par kramu abych vypadal vic adventure... :-)
Nejak se mi nechce spat, par piv, sjet internet, kouknout na pocasi. Sakra! K Sydney se zene studena arkticka fronta. Predpoved je prudke ochlazeni, se silnym narazovym vetrem a SNEZENI!! Nechapave koukam na obrazovku pocitace.... To musi byt chyba. Snih v puli jara v Australii... Radfsi jdu spat.
Rano jsem si trochu prispal, ale snad tech 800km dojedu za svetla.
Vzdbudil jsem se do nadherneho dne, s uplne modrou oblohou. Trochu chladneji, na mistni pomery, ale jinak parada...
Ranni presso me dostalo do jeste lepsi nalady. Urychlene dobaluji, jeste nezbytna kontrola upevneni veci a utazeni popruhu.
VYRAZIM...!!!
Do Modrych hor to mam cca 40min. Pro prejezd jsem zvolil Bells Line of Road. Krasnou silnici, ktera se vine udolimi a vrcholky tabulovych hor. Je to oblibena trasa motorkaru ze Sydney. Serpentynami vyjizdim na vrchol. Zacina foukat silny vitr. Na obzoru se objevuji cerne mraky. S roustoucimi obavami pokracuji smer Lithgow.
No a je to tady. Teplota spadla na -4 a huste snezi. Tohle mi teda hlava nebere... Klepu se zimou, ruce v Rallye rukavicich mi mrznou i prez zapnute vyhrivani. V Lithgow zmrzly stavim u Meka na kafe. Dale smeruji na Bathurst. Snezeni nepolevuje, spis naopak. Snih zustava i na silnici. Mam obuty spunty a motorka pekne ustreluje. Jedu moc pomalu. Takhle se do dnesniho cile nedostanu. Chvilemi mraky prosvita slunce a prestava snezit. To pak zrychluji, abych nahnal ztratu. To se mi vsak nevyplaci. Za chvili za sebou slysim majaky policejniho auta... Stavim u krajnice ocekavam pokutu. Prichazi pomerne pohledna policistka. Zkousim omlouvaci variantu vympluvy. Sundavam rukavice a zkrehlymi prsty se snazim vydolovat doklady. Asi sem se ji zzelel. Dostavam pouze vynadano a mam pry dodrzovat rychlost.... Jabadabadabaduuuu!!!!
V Bathurstu jsem nevydrzel a musel koupit zimni rukavice - lyzarske, jedine co meli. Na motorku nic moc, ale je v nich teplo.
Smezuri ja Orange. Pauzy mezi snezemim a sluncem se pomalu prodluzuji. Orange pouze projizdim. Ani nestavim, abych dohnal zpozdeni.
Je vsak stale zatazeno, teplota kolem 7 deg. Krajina je zde nadherna. Trochu mi pripomina jizni Cechy. Mensi kopce porostle stromy, plno pastvin s ovcemi. Za dalsich nekolik set km se krajina zacina promenovat. Zplosti se, zem ma cervenou barvu. Na to jsem se tesil. Cervena zem a obzor v nedohlednu....
Silnice jsou tu rovne, jak podle pravitka. Jel jsem asi 150km, a zadna zatacka. Dokonce je tu povolenych 110km/h tak cesta rychle ubiha. U krajnice spatruji jezuru austraskou. "Flekuji" motorku tak rychle, ze se o slovo prihlasi i ABS. Nez vsak vyhrabu fotak, jezura mnizi kdesi v trave u krajnice. Par metru od motorky vidim prejetou zelvu. Prijizdim do mesta Cobar. Je to tezebni mesto, takovy docela slusny zapadakov. Je mi zima. Nemam moral abych stavel stan. Nachazim motel a i prez predrazenou cenu se ubytovavam. V pokoji je jakztakz teplo. Topeni samozrejme neexistuje. Jeste se ptam domaci na predpoved pocasi. Pry ochlazeni a dest... Parada!
Presto se na zitrek tesim.... Ceka me jen 380km a trochu offroadu. Zitresi cil je mesto White Cliffs.
Po ranim probuzeni a zjisteni, ze je jasno mi srdce jen zaplesalo. Rychle jsem sbalil a vyrazil smer Wilcania. Rovina, rovina a opet rovina. Ale usvit byl nadherny. Vse se zacalo pomalu rozjasnovat, stiny ustupovali a svetlo z vychazejiciho slunce davalo vyniknout rozkvetlemu okoli. Normalne je tu vse vyschle a zem sezehla sluncem. Ale deste z poslednich nekolika dni promenily vyprahlou krajinu v kvetouci louku. Cesta do Wilcanie rychle ubehla. Pri tankovani jsem se dal do reci s prodavackou sousedniho obchudku. Pry nikdy nebyla dal nez par kilometru od mesta. Nekdy by chtela navstvit Queensland. Mohlo ji byt pres osmdesat. Oblicej mera strhany mistnim tvrdym zivotem. Presto se stale usmivala a pokurovala Virginko...
Kolem pobihali deti Aborigincu. Jejich anglictine teda ale vubec nerozumim. Je to takova smeska jejich jazyka s obcasnymi anglickymi slovy. Kafe od starenky bylo hnusne. Presto jsem ho s diky dopil. Co by taky clovek chtel za $5... Odbocuji na silnicku vedouci do White Cliffs. Je to asi sto km. Vidim kozy... Takove pekne, velke, krasne tvarovane...
Ale dost dvojakosti! Koz tu beha hodne. Jsou to zdivocele kozy. Potravu si snadno najdou a evidentne se jim tu dari...
Potkavam nekolik Emu. To jiz prijizdim do White Cliffs. Je to v podstate jen nekolik plechovych domku na dvou kopcich, vsude plno tezebniho harampadi. Patri vsak k nejvetsim producentum Opalu v Australii. Tezit se zde zacalo pred vice jak 150 leti. Odhaduje se, ze za tu dobu zde vzniklo pres 50000 opalovych jam, coz dava okolni krajine nadech mesicni krajiny, posete kratery. Tezba probiha tak, ze se vcelku nahodne vybere misto a zacne hloubit studna. Az narazi na horninu, v niz byva opal, zacnou studnu vetvit na sloje. Drive byvaly studny kolem 8m hluboke, nyni, diky technice jsou hluboke kolem 30ti metru. Zastavuji u jedne s prodejen s opaly. Je to takova zricenina, s hromadou harampadi kolem, prilepena z jedne strany ke skale. Ve skale je vytesana jedna mistnost, druha je pod plechovym pristavkem. Majitel, jmenuje se Joe, se sem prestehoval po rozvodu ze Sydney. Uz tu zije osm let. Pry si nestezuje. Chvili klabosime, ukazuje fotky plachetnice, kterou mel, a o kterou rozvodem prisel....
Prohlizim vystavene opaly. Rozhoduji se jeden koupit. Vim, ze je to jen turisticka cetka. Kvalitni kameny stoji i nekolik tisic dolaru, coz je vysoko nad moje moznosti. Loucim se a odjizdim. Jeste prochazim GPSko. Mel bych pokracovat po prasne ceste az do Broken Hill. Zjstuji stav cesty po destich... pry "No worries mate..."
Vyjizdim z mestecka a napojuji se na cestu. Cesta je hodne rozmacena a na ni cedule "Closed".... Jak to? Vzdyt mi tvrdili bez problemu.... Objizdim ceduli a pokracuji dale. Cesta je trochu sussi a to mi doda nadeji. Na chvili. Prijizdim k prvnim blativym louzim. Pomalu je brodim. Nasleduje veeelka kaluz. Tedy kaluz, spis mensi jezero.... Dale uz je cesta opravdu hooodne meka. Rude bahna mi zalepuje spunty a motorka si dela co chce. Nasleduje maly potucek. Jedu prez nej. Najednou mi predni kolo mizi kamsi do bahna a ja se poroucim na bok. Slapnu do bahna a noha mi v nem mizi az po koleno. Snazim se zvednout motorku, ale moc to nejde. V bahne se skoro neda hybat. Nakonec zvedam nalozenou motorku. Startuji a snazim se tlacit. Nehne se ani o pid. Potvora!! Spunty se obalily bahnem a jsou z nich krasne slicky. Motorka se vsak jeste vic zahrabala. Je v blate az do pul motoru. Premyslim co dal.... Nikde nikdo, mestecko deset kilometru daleko. Motorku nemuzu pustit. V bahne zas tak pevne nestoji a trvale pada. Odstrojuji kufry a hazu je kamsi na suchou zem. Jeste plne kanistry. Motorka je hned lehci. Znovu ze vsech sil zabiram. Motorka se pohla snad o dva centimetry... Pri kazdem prokluzu zadniho kola dostavam sprchu rudym bahnem. Pot ze mne jen leje. To se naramne libi mistnim vsudypritomnym hejnum much a ty si ze mne delaji pristavaci bod... Postupne motorku vytlacuji na sussi povrch, stavim ji na stojanek a svaluji se vedle ni. Slysim zvuk motoru prijizdejiciho auta. Prijizdi Land Cruiser. Nemam silu se zvednout a jen ukazuju "ok". Ridic neco haleka, ale pres spunty v usich neslysim co... Projizdi mistem, kde jsem zapadl. Chvilku se trapi, ale nakonec to da.
Po chvili startuji a vracim se do White Cliffs. Bahno ze mne odstreluje do vsech stran. Musim se vratit do Wilcania a pokracovat po silnici. Extra 200km... Prijizdim do Broken Hill a zastavuji u Meka na kafe. Vypadam jak bezdomovec, ktery se vyvalel v bahne. I kdyz ti asi nesedlaji beemve.. S pomoci mistniho motorkare nachazim maly motylek. Recepcni si me neduveruve prohlizi. Po vysvetleni se usmeje a podava mi klice. Obleceni pry mam nechat prede dvermi.... :-)
Naproti pres ulici je mycka aut. Motorku prejizdim wapkou a beru i sebe.
Na pokoji se svaluji na postel. Zitra me ceka 400km do Flinders Ranges. Jen silnice....
Ja shrnout dnesni den....? Ja bych rekl "Honba za sluncem".
Rano pri odjezdu z Broken Hill bylo uplne jasno. A zima...
Svitani na rovinatych planich bylo opet uzasne. Z plani uplne zmizely stromy a kere. Jen bochonky trav a kvetin rozjasnovaly nacervenalou zem. Snidal jsem cestou. Nechtel jsem se rano zdrzovat a chtel jsem si naplno uzit usvit. Cesta ubihala rychle. Po nekolika desitkach km se obloha zatahla a ochladilo se. Byla mi opet zima. Musel jsem navleci nepromok, ten aspon neprofoukne... Po poledni se krajina opet zmenila. Objevily se kopce a pribyvalo jich. Stromy a kere uz nebyly jen ojedinelou zalezitosti. Prejel jsem do SA (South Australia). Vsude svitily varovne cedule o zakazu prevozu ovoce a zeleniny. Zvlastni... jedna zeme, jeden stat a takove opatreni. Je to pry kvuli parazitum....
Kolem druhe hodiny jsem dorazil do mesta Petersburhow. Dal jsem si kafe na rozehrati a pokracoval dale smerem k Flinders Ranges. Zacalo se oteplovat. Slava!! Teplota se vysplhala k 17ti. Na obzoru jsem zacinal videt obrysi pohori. Cim blize jsem prijizdel, tim vic byla krajina kopcovatejsi. Sklay se nakonec tycily po obou stranach silnice. Byla to docela zmena po rovinatych planich, kterymi jsem posledni dva jel. Prijel jsem do maleho mestecka Flinders Ranges. Dotankoval jsem oba kanistry, 15l extra. a ikdyz jsem mel puvodne v planu zustat tady, bylo jeste brzy. Popojizdim proto dalsich 60km do centralni casti parku Flinders Ranges. Na hranicich parku je nutne zaplatit poplatek $5 za motorku. Kempovani v parku je opet zpoplatneno, a to $15ti. Kempovat jsem chtel v oblasti Wilpena Pound, vstupniho mista do parku. V informacich se dovidam nemilou novinu.... Birdsville Track je uzavren. Je to cesta kterou musim pozitri jet! Zprava je ze vcerejska. Tajne doufam, ze nez tam dorazim, situace se zmeni k lepsimu... Pry tam jsou povodne. Pokud bude track nadale uzavren, dost dobre nevim, co budu delat...
Po kempu behaji emu a klokani. Jsou na lidi zvykli a loudi dobroty.
Zitra me ceka 300km offroadu parkem. Uz se na to moc tesim. Mel by to byt docela zazitek. Doufam, ze nezacne prset, ale dle predpovedi by nemelo....
.... Tak snad pristi rok.
