Motorky BMW GS - vše o motocyklech BMW řady GS a o cestování

Palubní deník z „GASTRO,VODKO,PIVNÍHO,SILNIČNĚ OFFROUDOVÉHO VÝLETU“ Teleblbies po SK, UA, RO a H
Přidal Tonda dne 13. June 2007

V hlavních rolích: Tonda a BMW R1100GS; Držák a BMW R1100GS; Zdenál a BMW R1150GS; Karlos a Yamaha XT 660R.

Den 1. (neděle 4.6.2007):
Odjíždíme se Zdenálem v 8,45h z Oslavan a hustě leje-dobrej začátek. V Šakvicích vyzvedáváme Držáka a valíme směrem k Buchlovákům, kde na nás u Trampa čeká Karlos. Dále směr St. Hrozenkov, Žilina, Poprad, Prešov. Bereme nocleh v obci Pavlovce v penzionu. Motorky spí v hale se sněžnými skůtry. Na oběd smaženej kuřecí řízek, hranolky; na večeři smažák a hranolky + několik pivek a meruňkovice z vlastních zásob. Jinak se během dne nic zvláštního nestalo – jen to, že do nemoků už se umíme oblíct za dvě minuty. Najeto 574km.

Den 2.:
Ráno odjezd v 9h. Směr Svidník, Dukelský průsmyk. Prohlídka Údolí smrti a Muzea vojenské techniky v přírodě. Odjezd po okreskách přes Havaj, Humenné, Sninu. Dáváme oběd – flamendr v bramboráku. Hranice SK/UA Ubľa. Hranice jako obvykle v pohodě – necelá hodina i s výměnou peněz. Celníci chtějí vidět odjezd po zadním, prdíme na ně. Zdenála berou hned kilometr za celnicí policajti. Chtějí se jen mrknout na motorku a už se zase frčí dál. Perečín, Poľana, Nyž. Vorota. Zastavujeme se v Jalove u Karlosovýho známýho Jury Chychura. Kafíčko, pokec a slib, že se zase někdy zastavíme a jedeme dál přes Volovec (festovní průtrž mračen), Mižgirje (už zase neleje) do Kolčavy. Vřelé přivítání v hospodě Četnická stanice s Natálii a Valeriem. Jdeme se ubytovat, dát sprchu (od letoška už mají sprchy i záchody) a v kuchyni se nám už dělá šašlik. Kecáme v hospodě dlouho do noci o tom, co přes zimu v hostinci udělali, co plánují dál, jak se jim jinak daří. Padlo nějaký to pivko, vodečka, sušený rybičky……Najeto 397km – nemoky pod minutu a půl.

Den 3.:
Po 9h odjíždíme jen nalehko (nemoky sebou – musíme přece trénovat) směrem na Mižgirje. Nahoře nad Siněvirem odbočujeme po šotolině k vysílači a potom dál po hřebenu a po asi 2km dolů do údolí. Krásný výhledy, trochu bláta a veliký louže. Potom Siněvirský park, jezero Siněvir, Siněvirská Poľana, osada Svoboda a dál, co to šlo – cca 5km. Pak skoro metr hluboký koleje plný bahna. Karlos zkouší jet na XT dál, ale pak se vrací – nemá to cenu, lijáky z cesty udělali bažinu. Po cestě zpět obědváme - šašlik v kolibě pod jezerem + výbornej salát. Muzeum plavby dřeva a zpět do Koločavy. Na hřbitově hledáme hrob Nikoly Šuhaje. Marně, asi hledáme blbě. Jedem za Koločavu směrem na Vilsany. Na druhém břehu řeky Tereblji je minerální pramen, kam si místní jezdí pro vodu – vede k němu lanovej most. Začíná poprchávat, jedeme zpět do hospody. Po vydatným slejváku jde Karel zaopatřit řetěz na XT, a já vyměnit utřepanou žárovku v zadní lampě. Večer grilovaný kuřátko s pečenejma bramborama, vodka, pivo, oříšky…..Najeto 110km – nemoky za minutu.

Den 4.
Snídáme až v 8,30. Balíme věci, loučíme se v hospodě. Myslíme, že vyjedeme před desátou, ale Držákovi se rozpadá tankvak a je nutná improvizace gumicuky . Chvilku nás to zdrží, při tom Držák pronáší větu, která se pro nás stává památnou a provází nás po zbytek výletu. Tady ji psát nebudu  - raději řeknu osobně. Konečně jedeme. Směr Dragovo, Kolodne (pár km pěkná gruntovka), Neresnicja – brutální průtrž mračen. Schováváme se na pumpě. Pumpař nám vysvětluje, že cesta, kterou chceme dál (Nyž. Dubovec, Vodicja, Kosivska Poľana, Rachiv) je od Verch. Vojany do Vodice neprůjezdná – údajně neprojede ani „balšóje auto GAZ 69“. Když vidíme, jak leje, ani to nemíníme zkoušet. Ale až bude někdy příště sucho, tak máme nevyřízenej účet s touto cestou. Takže změna plánu – Teresva, Solotvino, Rachiv, Kvasy. Za Kvasy (v Kevelivu) doprava přes mostek a dál po šotolině a lesní cestě okolo potoka pod Petros (2020m.n.m.) – dá se vyšplhat celkem vysoko i když je mokro. Zpět na silnici a dál do Jasině. V hospodě při šašliku dostáváme tip na spaní v turbáze (ubytovně) Edelveis v Jasině . Jsme tam za chvilku. Sundáváme věci z motorek, ubytovaní jsme během chvilky a vyrážíme jen nalehko směrem na Lazeščina k parku pod Hoverlou. U vstupu chvíli kecáme s klukem od horské služby, zapisuje si nás, radí kudy jet a přeje šťastnou cestu – prý ji budeme potřebovat. Do sedla mezi Petros a Hoverlou je to prý 15km, ale horal si myslí, že to nedáme. Prý tam den předtím stahovali dřevo a cesta je děsná. No uvidíme. No a viděli jsme – ujeli jsme 9km. Dál už to fakt nešlo. Půl metru bláta. Karlos říká, že jsme máčky a zkouší to dál. Za chvíli přijíždí a přímo před náma háže tlamu v bahně. Ale je „geroj“ a nenechává XT utopit v půlmetrové louži. Říká, že dál už to bylo neprůjezdný úplně – napadaný stromy přes cestu + půl metru bahna. Vcelku nás to žere, že to dál nešlo. I tak těch 9km tam a 9km zpátky zabralo 2 hodiny a my jsme durch zpocení. Po příjezdu polívka, slivovička z vlastních zásob a pivo v kolibě, odkud odcházíme až kolem půlnoci – ještě chceme oženit Zdenála s místní slečnou (Karlos chce sehnat Popa, aby je oddal), ale pak to nějak nevyšlo . Najeto 264km.

Den 5.:
Rapidní změna počasí. Od tohoto dne už ani nekáplo. Odjíždíme po deváté. Stavujeme se ještě na snídani v obchůdku naproti ubytovně a tlacháme s kamioňákem od Humpolce, kterému tu mají nakládat dřevěnici. Držák mu ještě radí, jak vyresetovat závadu na jeho Ivecu, která mu už 50km svítí a vyrážíme do Solotvinu.
V Solotvinu se chceme zdržet akorát na oběd. Při hledání hospody Držáka a mě vybírají policajti. Uhráli nás na přejezd na železniční vlečce, kde byla rezavá cedule STOP a před branou, kam koleje vedly byla metr vysoká lebeda – tudíž tam minimálně 100let žádnej vlak nejel. My tam nezastavili, ale jen zpomalili. Chtějí oblíbených 100€ za člověka. Samosebou jim je dát nechceme, dohadujeme se a smlouváme. Po chvíli smlouvání končí a je to za 150Hřiven za oba . I tak jsou to kur.. . Loni to bylo za 100Hřiven.
V restauraci u odbočky k celnici dáváme pečený žebra a zeleninku, u kafe kecáme s číšníkem – dělal v Pardubicích – jak jinak, dělali tu všichni. Celnice UA/RO Solotvino/Sighetu Marmatei už od letoška funguje.Dřív jen mezi místními. Jsme v RO za 30 minut. Jedeme do Sapiny mrknout na Veselý hřbitov. Potom zpět na Sighetu Marmatei, Viseu de Sus. Před Borsou v dědině Moisei bereme penzion za 7,5€. Majitel nám nalívá cujku ještě než slezem z motorek. Večer sedíme v baru při pivu a plánujeme cestu dál. Najeto 200km.

Den 6.:
Odjíždíme po 8h. Směr průsmyk Prislop. Na Prislopu krásnej výhled. Jedeme dále do Carlibaba – nádhernej kostel s krásnýma freskama. Vracíme se kousek zpět a hledáme odbočku na 17D na šotolinovou cestu do průsmyku Rotunda v národním parku Rodna. Po chvíli ji máme – z hlavní silnice na ni žádná směrová cedule ani není – nebo neumíme hledat. Na Rotundě se dáváme do řeči s pastevcem – jezdil celý život s náklaďáky Tatra, teď je v důchodu, tak pase krávy. Kocháme se, prostě pohoda. Loučíme se a jedem dál po šotolině směrem do Rodne. Od Valea Mare je už zase asfalt. Dále Sangeorz-Bai, Salva, Beclean (kousek před ním na terase v „občerstvovně“ výbornej grilovanej kotlet), Dej, Jibou, Simleu Silvanei, Marghita, Valea Lui Mihai. Hranice RO/H – klasika EU – nikdo nic nechce. Jen ukázat pas, tak se nám to líbí nejvíc. Projíždíme Debrecen a kousek za ním v městečku Hajduboszormény se Držák dožaduje postavení stanu v kempu. Prý ho nevezl jen tak pro srandu. Plní elánu  stavíme již za tmy stany. Pak jdeme na koupaliště do stánku na pivo. Najeto 550km.

Den 7.:
Po snídani balíme stany a jedeme na Miskolc. Hranice H/SK opět pohoda. Rimavská Sobota (kousek za ní super motorest – oběd=mísa tří steaků), Zvolen, Žiar nad Hronom, Žiarnovica, přes sedlo u Velkého Pole, Partizánské, Bánovce nad Bebravou, okolo Trenčína na Starý Hrozenkov SK/CZ. V Buchlovákách dáváme kofolu. Dojíždí za náma Karlosův syn na Cagivě Raptor a hurá směrem k domovu. Já s Držákem jedeme ještě ke známým Oťasovi a Lence (Varaderisti), na zahradě jim skáčeme do bazénu čímž se vytváří na hladině mastná skvrna . Musím spát u Držáka, protože jsem si zapomněl klíče od baráku a manželka je s Držákovou přítelkyní v Luhačovicích. Když my si výletujeme, tak ony taky. A tak to má být. Najeto 580km + další ráno ještě 50km do Oslavan.

Celkem najeto 2725km. Moc se nám to líbilo, motorky bez problému, jídlo, pití a lidi výborní.
Pojali jsme to jako odpočinkový vejlet, a tak to taky bylo.Ende.

Fotografie najdete zde.

Tonda

Fotografie z akce: