Gastrovýlet přes SK, H, HR, BiH, SRB, BG, GR
Přidal Tonda dne 29. December 2014
Loni u Ohridského jezera v Makedonii jsem kamarádům slíbil, že si uděláme pěkný výlet do Bulharska k Černému moři. Slíbil jsem také, že cestu naplánuji přes „hory, doly, černý les“ balkánskými státy. Nakonec jsme kvůli vydatným dešťům, které nás doprovázely většinu výletu, skončili u moře v Řecku kousek od poloostrova Chalkidiki – ale vůbec to nevadilo. Plány jsou přece od toho, aby se mohly měnit. Mělo nás jet ještě o něco více, ale kvůli práci a kvůli zdraví pár dobrých kamarádů muselo bohužel akci odříct. Sestava je tedy následující: Tonda-BMW R1200GS, Uzel-BMW R1200GS, Hovězák-BMW R1200GS, Dr.Žák-BMW R1200RT, Jirka-BMW R1200GSA, Joe-BMW R1150GS, Karlos-Yamaha XT660Z Ténére.

12.6.2014
V Maďarsku - nocleh mezi vinicemi
Je krásné počasí. Sraz máme před 15h na dálniční Shellce u Podivína. Po „zdravici“ odjíždíme směr Bratislava. V Bratislavě chytáme neskutečně dlouhou kolonu. Jet autem, tak tam stojíme ještě teď. Pokračujeme na Gabčíkovo, Medveďov na hranice SK/H . Dále přes Gyor, nevyslovitelný Székesfehérvár, Szekszárd, Bataszék. U Bataszéku za železničním přejezdem odbočujeme z hlavní silnice doprava a míříme pryč mimo obydlí. Za chvíli se naskytne odbočka na šotolinu a po pár kilometrech nacházíme pěkný plácek mezi vinicemi. Během chvilky máme postavené stany a rozjíždí se žranice z domácích zásob – uzené, klobásky, 6 litrů vína, pivo…. Spát jdeme okolo půlnoci – „kdo se ráno nestydí – ten se večer nebavil“. Najeto cca 400km.

13.6. 2014

Vstáváme okolo 6,30h. Obloha je zatažená. Po snídani balíme „ležení“ a jedeme zpět na hlavní silnici do Bataszéku a dále na Mohács. Pak hranice H/HR u Udvaru. Začíná lejt – ale jakože hodně – jdeme do nemoků. Směr Osijek, Dakovo, Slavonski Samac. Tam chceme překročit hranice do Bosny. Celnice je však kvůli záplavám uzavřena a jsme posláni na přechod do Orasje. Tudy jsme sice nechtěli, jelikož ta cesta z Orasje na Tuzlu bývá neskutečně přetížená, ale nic naplat – jiný přechod po záplavách nefunguje. V zatáčkách se dost „brzdíme“, jelikož v tom lijáku ten balkánský vápenatý asfalt slušně klouže. Za Tuzlou přestává pršet. Před městečkem Kladanj v obci Stupari dáváme oběd – výbornou vývarovou polévku a 300g grilovaného masa. Pokračujeme směr Vlasenica, Miliči, pak silnice R452 (občas dobře rozbitá – skoro šotolina), jede se kolem obrovských lomů, před Srebrenicí doprava směr hranice se Srbskem v Bajina Bašta – moc pěkný úsek cesty. V Bajina Bašta překračujeme hranice, které tvoří řeka Drina. Odbočujeme směr národní park Tara a Peručko jezero. Stoupání a zatáčky nad Peručko jezero nemají chybu . A ty výhledy……super. Projíždíme národním parkem Tara (směrem na Mitrovac) – moc pěkné cesty a kopce. K večeru nacházíme malý kempík s degustací domácí hruškovice v obci Kremna. Majitel kempu je starý pán, který má přímo v přístřešku v kempu „palírnu“. Líbí se nám tam. Ani nerozděláváme stany – přespíme v přístřešku. Večer je zase ve znamení zábavy. „Večer šohaj – ráno šohaj“. Najeto cca 510km.

14.6.2014

Ráno mě probouzí bušení deště na střechu přístřešku – neprší, ono totiž vyloženě chčije. Vyjíždíme okolo 8,30h za vydatného deště. Moc pěkná cesta přes Šljivovica (přejmenováno na Slivovice), Zlatibor, Zlatarské jezero a Sjenici. Jen nám dokonalý zážitek kazí to, že se střídá liják s deštěm. Nad Sjenicí vjíždíme do rezervace Uvac. Odchytává nás hlídač rezervace a musíme si koupit „povolenku“ do rezervace. Na oplátku nám vysvětlí cestu k meandrům na řece Uvac. Zrovna chvíli neleje a ani neprší. Jedeme pěknou šotolinovou cestou napříč rezervací . Cestu bez větších problémů zvládá i R1200RT. Občas „zakufrujeme“, ale nakonec nacházíme správnou cestu k místu zvaném Vidikovac. Odtud se musí pěšky k meandru cca necelý kilometr. Na konci cesty u osamoceného „stavení“ (salaše), kde bydlí starý pán se starou paní děláme osudovou chybu, když nenecháme motorky odstavené na šotolinové cestě, ale otočíme se s nimi opatrně na přilehlé louce, abychom byli nachystaní do správného směru na zpáteční cestu. To najetí na louku kvůli otočení (ač jsme byli velice ohleduplní a nerozryli jsme to tam) rozlítilo starého pána natolik, že začal dost nadávat a mávat nad hlavou sekerou – snažili jsme se omluvit se, že v tom nebyl žádný špatný úmysl, a že se snad tak moc nestalo, když jsme mu najeli na louku a nic nepoškodili (nevěděli jsme, že louka patří jemu, a že těch 10metrů čtverečních přes které jsme přejeli je posvátných), ale mlel si pořád svoje, že je to tam všechno jeho, a ať se klidíme odkud jsme přijeli nebo se nezná. Přišlo nám to docela směšné, ale respektovali jsme to – on omluvu nepřijal, a my nechtěli, aby mu z rozčílení praskla žilka. Asi se to tam občas turisty jen hemží a on jich už má třeba plné zuby. Začíná opět pršet. Dodnes mě to mrzí a musím se tam někdy vrátit – na výhled na meandr řeky Uvac jsem se velice těšil. Pokračujeme ze Sjenice na Novi Pazar – pěkná cesta a pěkné zatáčky – chvíli i neprší, tak si děláme obědový piknik na odpočívadle u silnice. Dále na město Raška, a potom směr hranice s Kosovem. Kousek před hranicí odbočujeme doleva do národního parku Kopaonik. Leje a leje. Jedem krásnou zatáčkovitou cestou přes Cajetina, Kostovac, horské středisko Suncani Vrh, přes průsmyk Jaram (1778m.n.m.) – furt v šíleném lijáku – občas je mlha a je vidět tak na 50 - 100 metrů. Ale zatáčky jsou tam moc pěkné a občas se nějaký výhled při rozestoupení mraků a mlhy naskytnul – určitě se tam musím vrátit (za hezčího počasí). Pod průsmykem si v hospodě dáváme kávu a dezert. Leje, leje, leje, leje. Následuje „vodou chlazený“ zrychlený přesun přes Brus, Blace, Prokuplje, Leskovac, Vladičin Han. Přestalo pršet. Ve Vladičin Han bereme penzion „Villa Gracia“ – majitel je motorkář a když se prý kdokoliv z ČR odkáže na naši výpravu, tak má 10% slevu. Večer jdeme do restaurace na pivo a výborné špagety se sýrovou omáčkou. Najeto 450km.

15.6.2014

Vypadá to slibně – ráno je venku nádherně. Balíme a po snídani v restauraci (vinikající tousty a hemenex) vyjíždíme směr Surdulica, Vlasinské jezero, Bosilegrad, hranice SRB/BG – pěkná cesta, spousta zatáček. Překračujeme hranice a míříme na Kyustendil. Za ním v obci Nevestino odbočujeme doprava na cestu okolo řeky Struma do Boboševo – zase moc pěkná rychlá zatáčkovitá cesta. Dále směr Rila. V Rile dáváme výbornej oběd – skvěle udělané kuřecí steaky, salát a opékaný chleba. Dr.Žák sice říká, že kuře a ryba není maso, ale nakonec si taky pochutnal. Pokračujeme dál a na začátku obce Pastra odbočujeme doleva na nenápadnou úzkou cestu (cesta je šotolino-betonovo-asfaltová) do hor ke Kalinským jezerům ve výšce okolo 2500m.n.m. (díky Sajmonovi tady z fóra za parádní tip). Počasí je zatím pořád jakž takž slušné – mraky se sice honí, ale zatím neprší. Výhledy jsou super. Zatáčky k vrcholu jsou dost „technické“ – to mám rád. Bohužel se dostáváme jen do cca 2100m.n.m. Dále je sněhové pole. Je ještě moc brzo – chtělo by to sem jet až tak v červenci. Škoda. S Karlosem si tedy děláme ještě kousek výšlap k pěknému vodopádu. K  jezerům je to ještě pěkných pár kilometrů – to bychom pěšky nedali. Tak jedeme zpět dolů a míříme k Rilskému monastýru. Nádherný klášter a nádherné místo. Po prohlídce jedeme dále na Kirilovu Poljanu a pod Ribni jezera. Kousek je ještě asfalt, a pak šotolina – pěkné svezení a výhledy na zasněžené hory. Cesta končí kousek odu nějaké chaty u turistického odpočívadla. Dále k jezerům to jde už jen na oslovi nebo pěšky. Jdeme se ještě podívat k peřejím na řece která teče od jezer, Hovězák si dá cigárko – nasáváme atmosféru. Je dost zataženo a zase začíná pršet. Tak to balíme a jedeme zpět na Rilu. To už fest leje. Najíždíme na hlavní silnici na Blageovgrad, v Simitli odbočujeme na Razlog. Za Razlogem v městečku Kraishte zapadáme do hotelu. Dobrá nálada ani kvůli počasí neupadá. Večer u piva ale probíráme co dál. Za okny hotelu pořád leje. Výhled počasí na další dny na oblast severní strany pohoří Pirin, východní strany pohoří Rila a v centrální části pohoří Stará planina, kam jsme měli v úmyslu jet, není nijak přívětivý – má pořád lejt. Na pobřeží Černého moře, kde jsme se chtěli dva dny válet, jsou podle zpráv záplavy a evakuují tam turisty a počasí tam má být nadále velice špatné (a taky podle všeho bylo). Koukáme tedy na meteoradar a jediné slušné místo tou dobou bez deště je podle všeho Řecko. Dávám hlasovat, že to tedy otočíme na jih – bez výhrad odsouhlaseno všemi. Spát jdeme před půlnocí. Najeto cca 350km

16.6.2014

Ráno snídaně v hotelu – skvělá vaječná omeleta, kafe, džus – a hlavně venku neleje….sice je zataženo, skoro černo, ale neleje. Jedeme moc pěknou cestou směrem na Gotse Delchev. Čím víc se blížíme k jihu, tím je počasí lepší. Postupně je až polojasno. Paráda. V Gotse Delchev odbočujeme doprava na Gorno Spanchevo, Kulata – nad Gotse Delchev jsou nádherné zatáčky – super povrch až nahoru do průsmyku. Pěkná cesta pokračuje až do Kulata na hranice BG/GR. My si ještě děláme zajížďku přes vesničku Pirin. Pěkná šotolinová cesta dlouhá cca 20km – vede severně od hlavní silnice z vesničky Pirin do Gorno Spanchevo (dá se ale dojet až do vinařské obce Melnik - cca 50km). Dr.Žák a Jirka jedou po hlavní silnici a budou na nás čekat někde ve stínu v Gorno Spancevo. My si zatím užíváme šotolinu a pěkné výhledy do údolí. Hovězák si v jednom místě ustlal, ale nic se nestalo – ani šrám na egu ?. Dojíždíme spokojeni do Gorno Spanchevo k obchodu, kde na nás Jirka s Dr.Žákem čekají. Dáváme si studenou colu a zmrzlinu, a pak pokračujeme do Kulata na hranice. Počasí se ještě vylepšuje – a začíná být slušné vedro (člověk je věčně nespokojený tvor). V Kulata si dáváme výborný oběd – polévku, vepřové medailonky, špíz, salát, vaječnou omeletu – jsme nacpaní k prasknutí. Zalejeme to „radlerem“ a mizíme do Řecka. Nejrychlejší tranzit směr Soluň. V Soluni si „užíváme“ průjezd centrem ve 35-ti stupňovém vedru. Provoz je jak to už v takových městech bývá docela ukrutnej – auta, skůtry, motorky, autobusy – zleva zprava – ale za chvíli se adaptujeme. Zastavujeme se na chvíli na nábřeží v Soluni. Domlouváme se, že pojedeme kolem moře směrek k Chalkidiki až narazíme na nějaké pěkné místo k odpočinkovému „válení“. Vyhrála Nea Kalikratia. Tam je spousta hotýlků, hotelů, penzionů, apartmánů - jen si vybrat. Na nábřeží v Nea Kalikratia se s námi dává do řeči Řek, který se nám představuje jako Paul. Prý má jeho kamarád hotel vzdálený 70 metrů od pláže a zařídí nám tam bydlení. Hovězák si s ním sedá do jeho rozhrkaného Peugeotu 106 a jedou to spolu zařídit. Za chvíli se vracejí – vše domluveno – cena 15€ se snídaní – paráda. Paul má na nábřeží tavernu, tak se s ním domlouváme, že mu večer půjdeme udělat útratu. Ale zatím je teprve odpoledne, tak jdeme k moři na koupačku. Bezvadný – moře má 28°C. U Paula v hospodě je to večer slušnej punk. Pivo do nás padá jak Němci do krytu, kořalky (naše slivovice a jejich Ouzo a Metaxa) se „podávají“ ob jedno pivo – to budeme ráno vypadat. K večeři dvě mísy mořských plodů – super. V noci na ulici před hospodou tancuje Hovězák s kuchařem a Paulem „Řeka Zorbu“ – mazec. Bavíme se dobře. Umíme si to udělat hezký ?. Po půlnoci s Dr.Žákem, Jirkou a Karlosem odpadáme a jdeme spát na hotel. Zbytek se jde ještě bavit do baru, který pojmenovali „Modrá ústřice“. Co se tam dělo si nikdo z nich nepamatuje ?. Najeto cca 330km.

17.6.2014

Naštěstí je dnes odpočinkový den – polovina mužstva má ráno u snídaně„bolehlav a bolebřich“. Jdeme se vykoupat, a pak projít po městě – což se zvrhlo na „tour de taverna“. Po druhém pivu už jsme všichni zase OK. Zbytek dne jen válení se u moře a koupání, pití a jídlo. V jednom z hotelů na pláži se na „zahrádce“ dáváme do řeči s hotelovým personálem – je mezi nimi i jedna Češka a Slověna. Poradili nám, kam jet další den na výlet. Večer sedíme u nich na „zahrádce“ – sýry, salámy, olivy, víno, campari……..Spát jdeme zase až po půlnoci.

18.6.2014

Po snídani jedeme na výlet, který nám poradily holky z hotelu – Jeskyně Petralona. Od záchytného parkoviště, kde necháváme stát motorky, nás k jeskyni odveze „vláček“. Jeskyně je moc pěkná – nádherné krápníkové sály. Přilehlé muzeum stojí také za návštěvu. Část výpravy jede potom zpět do Kalikratie lenošit a „vyhazovat si z kopýtka“, a druhá část se ještě jede na hodinku projet k poloostrovu Chalkidiki a potom po pobřeží zpět do Kalikratie. Odpoledne opět „válení, koupání a zhýralý život“ ?. Večer „tour de taverna“ se zakončením na našem hotelu několika lahvemi červeného vína. Najeto cca 60km.

19.6.2014

Brzo ráno se balíme a na snídani jdeme už oblečení v motohadrech a nachystaní k odjezdu. Tranzit do Bulharska. Chceme se zastavit v Melniku – krásná vinařská dědina. Pěkná „zkratka“ přes Dolno Spanchevo, Vranya, Harsovo, Vinogradi do Melniku. V Melniku procházka mezi sklepy a obchůdky z vínem = několik ochutnávek vína a nákup několika lahví vína sebou domů. Potom přes Lozenitsu (krásný výhled na Melnik a kopce okolo), Hotovo, Spatovo na hlavní silnici směr Sofia. Zajíždíme ještě směrem k Rile do dědiniky Stob zdolat Stobské pyramidy (pěkné přírodní útvary vzniklé erozí) - chtěli jsme se tu zastavit už před pár dny, ale to zrovna lilo jako z konve. Výstup z parkoviště k „pyramidám“ byl v 30-ti stupňovém vedru docela masakr – krpál nahoru na „hřeben“ je docela slušnej a Joe to málem odnesl infarktem. Ale jinak to tam bylo docela pěkné a zajímavé. Začínají se zase „honit“ mraky a občas sprchne. Před Dupnicou dáváme pozdní oběd – neskutečně dobrá polévka, grilované maso s kaškavalem a slaninou a k tomu pečené placky – fakt super. Pak průjezd okrajem Sofie směrem na hranice se Srbskem – Kalotina/Dimitrovgrad. Pokračujeme na Pirot a Niš pěknou „státovkou“ údolím a kaňonem řeky Nišavy. Zase prší. U Niše najíždíme na dálnici a „hrneme“ to na Bělehrad. Leje jako z konve a začíná se stmívat, takže u Paračína sjíždíme z dálnice a hned na okraji města zapadáme do hotelu. Motorky jdou do garáže, ve které nám majitel hotelu ukazuje čáru na zdi, kam až sahala před 14-ti dny při záplavách voda – mazec. Kdyby tam tehdy stály naše motorky, tak by z každé z nich trčel nad vodu jen plexištít. Dáváme rychlou sprchu a jdeme na pivo. Před půlnocí jdeme spát. Najeto cca 580km.

20.6.2014

Skvělá, a fakt bohatá snídaně. Okolo 9h už jsme na dálnici směr Bělehrad. Pak Novi Sad, Szeged – už jen tranzitní nuda. Před Budapeští skvělej „dlabanec“ – dá se říct, že závěrečná hostina. Suprová gulášová polévka s obrovskými kusy masa, vepřové žebírko s volským okem a lečem s klobásou a hranolkama – jedli jsme to snad hodinu. Pak už jen pokračování tranzitu přes Budapešť, Gyor směr Bratislava. V Bratislavě děláme ještě společnou „ukončovací“ fotku a loučíme se pro nás již klasicky hláškou houslisty z „Titanicu“ – „bylo mi ctí si s vámi zahrát na této lodi“. Za Břeclaví odbočuje Dr.Žák a Karlos. My ostatní musíme ještě kousek popojet k Brnu. Okolo 21h už jsem doma s rodinou. Dnes jen s malou dešťovou přeháňkou najeto cca 870km.

Celkem najeto cca 3550km.
Letos to počasí fakt stálo za prd. Lijáky byly někde docela silné. Některá místa jsme kvůli tomu neviděli, a některá si neužili, tak jak bychom chtěli – ale to se prostě stává a počasí se ovlivnit nedá. Díky za skvělou partu kamarádů – chlapi bylo to s vámi jako vždy moc fajn.

Tonda

Fotogalerie: http://tonda1200.rajce.idnes.cz/Motovylet_pres_SK%2C_H%2C_HR%2C_BiH%2C_SRB%2C_BG%2C_GR_12.-20.6.2014/


V Maďarsku - nocleh mezi vinicemi
1. V Maďarsku - nocleh mezi vinicemi

2. V Chorvatsku na kávě před Osijekem - už prší

3. V Bosně - cesta z Vlasenice na Bajina Bašta

4. V Bosně - cesta z Vlasenice na Bajina Bašta

5. Jezero Peručac - výjezd do nár.parku Tara

6. V kempu v Kremna - degustace hruškovice

7. Večírek v kempu v Kremna

8. V rezervaci Uvac

9. V rezervaci Uvac

10. V rezervaci Uvac

11. Sjezd z průsmyku Jaram v nár. parku Kopaonik

12. Vlasinské jezero

13. Výjezd ke Kalinským jezerům v pohoří Rila

14. Výjezd ke Kalinským jezerům v pohoří Rila

15. Výjezd ke Kalinským jezerům v pohoří Rila

16. Sněhové pole ve 2150m.n.m. v Rile

17. Cesta na Kalinská jezera

18. Rilský monastýr

19. Rilský monastýr

20. Naše parta v Rilském monastýru

21. Cesta pod Ribni jezera

22. Na cestě pod Ribni jezera

23. Na cestě pod Ribni jezera

24. Peřeje pod Ribni jezera

25. Cigárko pod Ribni jezera - leje a leje

26. Večer v hotelu v Kraishte

27. Cestou z Kraishte na Gotse Delchev

28. Zkratkou z Pirinu do Gorno Spanchevo

29. Zkratkou z Pirinu do Gorno Spanchevo

30. Hovězák si lehce ustlal

31. Zkratkou z Pirinu do Gorno Spanchevo

32. Zkratkou z Pirinu do Gorno Spanchevo

33. Oběd v Kulata

34. Nábřeží v Soluni

35. U moře v Nea Kalikratia

36. U moře v Nea Kalikratia

37. Večírek v hospodě u Paula začíná

38. Dáme si do nosu

39. Hovězák s kuchařem

40. Mrtvoly

41. Už v tom zase lítáme

42. No comment

43. No comment

44. Nea Kalikratia

45. V hotelu u moře - Nea Kalikratia

46. Jeskyně Petralona

47. Jeskyně Petralona

48. Jeskyně Petralona

49. Kamarád kamarádovi vypomůže

50. Vinařská obec Melnik

51. Ochutnávka vína v Melniku

52. Vinařská obec Melnik

53. Pohled na Melnicko

54. Stobské pyramidy

55. Stobské pyramidy

56. Stobské pyramidy

57. Stobské pyramidy

58. Luxusní oběd před městem Dupnica

59. V kaňonu řeky Nišavy

60. Snídaně v hotelu v Paračíně

61. V garáži v hotelu v Paračíně - při povodních v Srbsku tu stálo 120cm vody

62. Závěrečný úžer v Maďarsku

63. Závěrečná fotka na pumpě v Bratislavě