Mongolsko na LTéčku
Přidal Paji dne 10. May 2010
Na LTéčku do Mongolska, proč ne? Ale to musí být offroadové LTéčko!

30.4. pátek - Vyjíždíme do Mongolska přes Paříž, kudy jinudy?
Námět naší cesty se zrodil tak, že jsem jednoho dne řekl Gikovi: „Všichni jezdí do Mongolska, tak tam moje eltéčko dojede také.“ Naše skupina Gik a Já se tedy dlouho připravovala na tuto „vyjížďku“. Po zajištění víz se tedy vydáváme na naší cestu. Jelikož chceme, aby naše jízda byla od ostatních ještě trochu delší, vyjíždíme tedy z Prahy v 8,30 hod. na západ a pokračujeme až do Paříže. Zde se trochu projíždíme po známých turistických atrakcích a užíváme si tu atmosféru jízdy na motorce v tomto motorkářském ráji.

Altuální zpráva ( 7.6.2010) - HONZA UŽ JE DOMA!
Právě jsem telefonicky mluvil s Honzou. Zrovna dorazil a na jeden zátah z Kyjeva až domu - cca 1600 km. Je v naprosté pohodě a na LTčku je prý dost vidět, že najelo po cestách a hlavně necestách více jak 24 tis km. Brzy budou další fotky z této úžasné cesty a další info.

Altuální zpráva ( 6.6.2010) - Mezi motorkáři ve Voroněži :
Tak takto si hrají s motorkami v Rusku. Snižují rámy, aby byla motorka nižší, dávají do ní německé pístní kroužky - má prý potom vyšší výkon a nežere olej. S origo kroužky má prý motorka spotřebu 15 litrů/100km a oleje 1 litr/1000km. Říkal mi to Saša o své motorce a Alex to jen potvrdil.

Ve Voroněži se baví motorkáři tak, že každý večer se setkávají ve městě, a pak po samé hlavní ulici jezdí co nejvíce po zadním. Není to zrovna můj styl zábavy, ale zase se tu poznávám s lidmi, bylo jich kolem asi 100 a všichni se se mnou chtěli pozdravit. Skoro všechny motorky jsou bez čísel, prý jsou z Evropy a nejdou přihlásit. Tak alespoň víte, kde všechny jezdi ale mají nejraději sport japonce kolem 1000 ccm. Policie jede kolem a nic se neděje, prý by si nedovolili sem přijít, prý by si je kluci hodně bránili. Dál se již tedy raději neptám. Zábava trvá do 6 hodin ráno. Vyjíždím proto až v 12 hod a na hranici je to 300 km, to je pohoda si říkám. Jenže nějak se motám kolem jaderné elektrárny. Policie mě staví a je problém, je tu zákaz tranzitu, vedou mě na nějakou cestu prý přímo na hranici, ale tu na GPS nevidím a začínám si užívat bloudění. Na přechod přijedu po 520 km, všichni lidé mi radí kudy, jenže zase problém, on je ten přechod jen pro občany UK a Rusko. Ostatní, jako já, musí být zapsáni a jet jinudy. Další hodinu čekám až si vše zapíší, přišli ze nic nepřečtou, ať jim diktuji. Kdybych řekl, ze jsem Kačer Donald a mám létající koberec a SPZ „Russia Go!“, tak to snad napsali.

Konečně správná hranice, ale je večer. Řidiči mi tam říkají, ze musím UK celníkovi dát nějaký hřivny, jinak zde budu dlouho. Odpovídám, ze z principu nic nedávám a vytahuji chleba a vodu, sedám na patník a pomalu si ukrajuji a jím. Když si všimli mé pohody, byl jsem odbaven dříve než ostatní auta.

Mám teď dvě zprávy, jednu dobrou, to ze již 400 km mi konečně přestal mlátit zadní brzdový kotouč. Ty nejty totiž již praskly všechny a já teď jedu bez zadní brzdy. To špatné je, že se mi zezadu občas ozve šílená rána, jak se kotouč zase někam pootočil, ale teď již to snad dojedu. Vždyť spím již za Kyjevem a domu to je jen 1600 km.

Aktuální foto Že by to honzovo LTéčko po velmi náročném offroadu na Urale zuralovitělo?

Více najdete ve zprávě Mongolsko na LTéčku.
Fotografie z cesty: Fotografie z Mongolska na LTéčku 2010
Novinka
30.4. pátek - Vyjíždíme do Mongolska přes Paříž, kudy jinudy?
Námět naší cesty se zrodil tak, že jsem jednoho dne řekl Gikovi: „Všichni jezdí do Mongolska, tak tam moje eltéčko dojede také.“ Naše skupina Gik a Já se tedy dlouho připravovala na tuto „vyjížďku“. Po zajištění víz se tedy vydáváme na naší cestu. Jelikož chceme, aby naše jízda byla od ostatních ještě trochu delší, vyjíždíme tedy z Prahy v 8,30 hod. na západ a pokračujeme až do Paříže. Zde se trochu projíždíme po známých turistických atrakcích a užíváme si tu atmosféru jízdy na motorce v tomto motorkářském ráji.

Na vysvětlení, všechny auta dělají pro motorky dostatečný prostor, aby je mohly bezpečně předjet, případně objet. Na dálničním přivaděči se proto auta v levém pruhu namačkají až na konečnou levou stranu a motorky mohou v zácpě jet i 120 km rychlostí (to jsme jeli my). V 19 hod se potkáváme z naší známou z Prahy pod Eifelkou. Také kde v Paříži jinde zastavit, stojíme na chodníku a policie nás vůbec neřeší. Jedeme ještě k Vítěznému obloku a tam také stojíme a fotíme, zde policie již přišla, na naší odpověď, že jen jednu minutu a zase jedeme dál, vytahuje z kapsy album a ukazuje jeho motorku. Pochválíme a můžeme stát, jak dlouho chceme. Odjíždíme za Paříž jižním směrem někam přespat. Za celý den máme ujeto 1170 km.

1.5. sobota – Pod starou dámou
Po zjištění naší polohy se shodujeme, že budeme pokračovat směrem na Lyon a zadáme do navigace vyhnout se placeným úsekům.,Projedeme kolem řeky Loary a budeme obdivovat zámky na této řece. Samotná návštěva této části Francie by stála za to, zámky jsou prostě úchvatné. Měníme dojezdové místo, navštívíme nejdříve švýcarské město Gland, které leží na břehu jezera Lac Liman. Tímto jezerem prochází uprostřed hranice mezi Francií a Švýcarskem. Je zde opar, na druhou stranu nejde dohlédnout, proto odjíždíme znovu do Francie, ale volíme tentokrát směr již přímo na Saint Tropez. Jedeme krásnými cestami, místy nás navigace žene přímo do statků, projíždíme mezi staveními na jedné straně a chlévy na straně druhé a po několika km se opět napojujeme na komunikace. Toto se opakuje několikrát, ale je pravda, že ani jednou na cestě k moři neplatíme dálniční poplatek. Večer hodně prší, hledáme přenocování, nechali nás v hotýlku v zadní části, s tím, že jsou plní a další nocleh je až za 10 km. Já ale již v noci a dešti nic nevidím, tak souhlasím. Je to místo vedle chléva, dříve komůrka pro čeledíny, zatuchlá, netopí a odpad ve sprše…….fuj. Najeto 470 km

2.5. neděle – cesta do Saint Tropez
U snídaně potkáváme harleysty z L. Byl tam teď sraz a bylo zde 10 Čechů. Na jeho dotaz kam jedeme, odpovídám že dolu k moři a potom do Mongolska. Na delší dobu zapomněl zavřít ústa. Nasedáme a v dešti pokračujeme směr Saint Tropez. Přejíždíme hezká sedla ve výši 1400 m.n.m a náhle se objevuje naše známé Prováns, zatáčka na zatáčce, krásné stoupání a klesání po úpatí mírných kopečků. Zde si opět vzpomenu na loňskou návštěvu tohoto kraje a na pozdější komentář Červuse:“ Tak takto sjetou gumu u LT jsem ještě neviděl.“ Jedeme kolem krásných ovocných sadů, zvláštností je, že všechny větve stromů jsou sestříhány z výšky cca 2 m dolů, asi pro lepší sklizeň. V klidu si dojíždíme do našeho známého campu, kde bude koncem týdne setkání Harleyů. Potkáváme se tu se známými, kteří jeli z Prahy v pátek a ještě v noci dojeli až sem. Najeto 460 km.

3.5. pondělí
Stále nám ještě pořádně nechodí vysílačky, proto jim věnujeme celý den na zprovoznění. Po několikátém sletování a rozletování drátů, přichází Gik na to, že mi bude chodit speciálním zadním vývodem a nemusíme v mém případě již nic dále řešit. V jeho případě však stále nic nepomáhá, ani několikeré měření ohmmetrem nepřichází na závadu, proč je stále slyšet jen motorka a jeho hlas ve vysílání chybí. Jednou omylem při zkoušce padá jeho přilba na zem a náhle se problém vyřešil sám, špatný drátek k mikrofonu, stačí zase malé letování a problém je vyřešen. Škoda jen, že je již opět hluboká noc.

4.5. úterý
Stále prší, až kolem poledního vychází slunce, nasedáme a jedeme krásnou cestou na kláštery v horách. Dělí se na ženský a mužský. Ženský je mnohem větší a je umístěn v krásném horském údolí a úpatí kopce. Všude kolem krásně zeleno a nic jiného není slyšet, než zvuk ptactva. Pokračujeme na mužský, který je na vrcholku kopce a vedle něj je postaven převaděč, který atmosféru tohoto místa hodně degradoval. Mám toto místo osobně však moc rád a to hlavně kapli. Dnes však stojíme v mraku, fouká dost silný vítr, proto oba rádi usedáme do lavic v kapli a vzpomínáme. Zpět jedeme stejnou cestou a zkoušíme na mokré vozovce projetí po spadaném jehličí a listí, které vítr náhle přinesl. V některých zatáčkách to opravdu uklouzlo. Najeto 80 km

5.5. středa
Vydáváme se na cestu do Monaka. Jedeme kolem pobřeží, jen kousek za Frezí jedeme opět po klikaté vozovce a padáme po ní rovnou do Cannes. Prohlížíme si místa slavných hvězd, a při tom uvažuji, jak mi bude dobře mimo toto komerci, někde mezi obyčejnými lidmi. Pokračujeme šílenou zácpou do Nice a pak do Monte Carla. Tato krátká cesta měřila jen 117 km, ale trvala celých 4,5 hod. V MC se dá jen stěží zaparkovat i motorka, všude tu probíhají přípravy na velkou cenu, dráty se svodidly jsou již osazeny. Jachty jsou uvázány u pobřeží a mladí námořníci leští chromové zábradlí, aby až přiletí majitel ledě, měl pocit, že si asi koupil novou. Pro jízdu zpět používáme dálnici, abychom se dostali domů před nocí. Najeto 240 km.

6.5 čtvrtek – 7.5 pátek
Sedíme v karavanu a připravujeme se na další cestu, procházíme camp a prohlížíme si Harleye.

12.5.2010:
Včera jsme po návratu z Francie vyrazili opět z Prahy na Ukrajinu. Celkem 1200 km. Cestou bylo několik radarů ale všichni policajti se na nás usmívali. Dnes nás čekal přesun směr Charkov. V asfaltu jsou díry, které jsem ještě nezažil. Přímo jámy. Ještě, že mám na LT´čku vpředu specielně pro tuto cestu 19' kolo. Nálada v našem dvoučlenném týmu dobrá. Je polojasno, teplota kolem 16C. A jsou tu moc milí lidé. Teď jsme zabydleli v hotelu před Charkovem. Dokonce nám dovolili motorky zaparkovat přímo u recepce ve vstupní hale hotelu. To jsem ještě nezažil :-)

13.5.2010:
Tak takové parkování motorky by mi doma v obýváku asi neprošlo. Jak jsem psal včera, máme motory přímo v hale hotelu v Umanu. Vše zatím OK. I obávaní ukrajiští policisté jsou při pohledu na naše oba bavoráky naprosto v pohodě. Jen jeden nás chtěl včera opravdu zastavit. GiK přidal plyn a vše bylo vyřešeno. Jinak Ukrajina se mi už nelíbí. Půjezd pohořím Karpat je v pohodě, ale ty širé rovné pláně jsou naprostý vopruz. Není na co koukat. Města jsou stará, bolševická, oprejskaný panaláky a široké vozovky s dírama v afaltu. Dnes bychom chtěli dojet do Charkova. Všechny moc zdravíme. Včera najeto 650 km.

15.5.2010:
Tak právě snídame. Ještě před chvíli si to v klídku spíme ve stanu ve větrolamu a najednou nás něco budí. Kolem nás ženou "Kravomalčici" stádo nejméně120-ti koni. Včera super den. Mladá dvojice nam koupila mapu a zakreslila idealani cestu, máme tak teď i papírovou naigaci. Včera ujeto 827 km. Dnes cesta na Čeljabinsk. Ta dvojice slíbila, že když zavolám cestou zpet, udělají nám motorkařský doprovod přes Voroněž. Jedno píchnuti zadku LTéčka. Na dálnici vyndán podkovářsky hřeb. Díra jako vrata a pomahl až velký trn. Cesty jiz horši, ale všechny hezky záplatované. Dnešní souřadnice N 52 33 24.2 E049 27 05,9. Těsim se až se dostanu k internetu, běží prý na webu hezká diskuse.


16.5.2010:
Jsme přímo na Urale, který jsme projížděli večer, takže byla citelně znát změna teploty z 25C až na 12C. Dnes již konečně došlo na jejich jídlo. Po cestě jsme dali boršč a šašlik. Nemůžete nepoznat, že vás na trase čeká občerstveni, protože ohně na grilování hoři stále a přes dálnici není někdy až 100 m nic vidět. Ještě si můžete místí stánek s občerstveni zaměnit za projíždějící kamion po Uralu. To když vidíte za kopcem ne šedý, ale černý kouř, tak to je ale kamion. Toho kouře máme za dnešek plno. Při pohledu do zrcadla, vidím někoho jako za Afriky. Jinak cele rusko stejné je podobné jako Tunis, všude u silnic je označení „kafe“. Vše je zde však mnohem dražší, a je lepší si počkat na nějaký malý magacin.

Pro vás všechny, co pravidelně jezdíte do Oktabrska, tak na levé straně před městem je pumpa AZS, je jich po Rusku hodně, jen tato krade, ale jak. Tankujeme plnou 44 l a když přendávám pistoli do druhé motorky, čerpadlo stále čerpá. Vzala nás min. o 4 l. Jdu na obsluhu, co to znamená. Ona na to, že se pistole nevyndává při tankování a tak hrozím policii. Dává bez problému 4 l navíc a tak to nás asi musela vzít stejně na hůl, baba. Tak všichni, co tu pojedete, netankujte zde, alespoň zkrachuje.

Silnice M5 ze Samary na Čeljabinsk je plná kamionů, nevím jak jsme dnes mohli najet 903 km. Kvalita cesty je občas horší, ale zatím je tam asfalt. V gastinici nás provádí děžurnaja v silonovém plášti a s vysílačkou v ruce a hotel připomíná dobu módy tohoto oblečeni. Vrzací matrace, okna se zalakovanými kličkami a chodba, kde při stavbě určitě honili normy, že ten beton ani neroztírali. V koupelně litinová vana bez umyvadla a práh z kusu okousaného dřeva, barva ale vše schová jako u všech rámů. Hlídač hotelu silně v pohodě. V Čechách byl v Milevsku a pak ještě v několika městech. Zítra bychom chtěli dojet do Omsku. Souřadnice kde spíme N 55 09 05.2 E059 40 44.7

17.5.2010:
Tak dnes ráno jsme pochopili proč se říká zima jako v Rusku. Najednou máme na sobě všechnu výbavu, do -30C. Spaní v břízkách, zase chtěli za noc v gastinici 1650 Rublů bez WC a vody a 3340 Rublů s koupelnou. Silnice Tjumen-Omsk je stejná jako všechny ostatní, takže si již nedělám naději, ze bude někdy lépe. Již jen čekám, že hůře. Včera nám místní poradili obchvat Kazachstabu, ze se tam jezdí. Ušetříte 100 km, silnice gruntovka, nám říkali. Jak jsme ji ale pak viděli, byla nejdříve jen z velkého kamení a pak několik km jen uježděná hlína z pole. Normálně přestali tento kousek orat a tím vznikl obchvat Kazachu. Takže přidat plyn a jedeš.Ještě hodně fouká a včera jsem jel několik km v šikmém náklonu a vzpomínal, ze u Volhy to také tak foukalo, až vyletěl jeden kamion ze silnice na bok do pole. Vezl jablka a hned tam byla milice, protože tam hned stavělo spousty lidi. Včera ujeto 894 km. GPS souřadnice. N 56 09 59.2 E069 50 02.0

18.5.2010:
Včera jsme spali před Novosibirskem, využili jsme slunce, které zapadá až dost pozdě v této zeměpisné šířce a tak jsme ujeli celých 942 km. Ráno v Novosibirsku jsme zaplatili zálohu na pneu a máme tak vyřešen problém, na čem pak jet domu. Sice pojedu na užší pneu, ale alespoň něco. Na LT není rozměr v cele Rusi, zjištěno v centrále v Moskvě. Od rána sněží a teplota je 1C až 5C. Bereme specielní motooblečení, zakoupené u rybářů a vyrážíme. Místy hodně sněži a jsou vidět ještě hromady sněhu. V noci bylo prý -4C. Jedeme cely den poměrně v teple, ve městech projíždíme XL rallye, dle papírového roadbooku a děr je ve městě vždy nejvíc. Při cestě často něco hoří. Když se stane nějaká bouračka, začne vše hořet a nikdo nic nehasí. Třeba i celý kamion takto úplně shoří. Kolem cesty je neustale cítit nějaký kouř. Dokonce traktoristé tahají za branami hořící pneu a jezdí po polích, aby nemuseli zaorávat. Mnoho polí není zoraných, nechávají je odpočinout. Není se co divit, místa mají dost. Za Novosibirskem se konečně krajina začíná trochu vlnit a přicházejí opět nějaký zatáčky. Začínají lesy, všude mnoho dřeva, ale nikdo ho ani nekácí. Je buď moc daleko, nebo se nachází v močálech, které jsou vidět všude kolem. Lidé jsou stále stejně milí, radí bez problému, vždy správným směrem. Spíme v gastinici u Acinska. To jsou ty komíny na snímku vzadu. Ve předu Ural našeho spolubydlícího. Jel na Altaj, prý jsou tam silnice hrozné. V jeho oblečeni bych nejel doma v takové zimě ani pro chleba a on 1500 km za víkend. Také jiní řidiči Uralu jezdi ve sněhu v pletených rukavicích, pletené čepici, bez plexi a brýlí. Ani na obličeji nic, no je již proste kveten a dle nich teplo. Maji cely rudý obličej. Na otázku, zda mu není zima, odpovídá že ne, že je přeci ze Sibiře. Což v těchto dálkách docela chápu. Dnes ujeto 701 km. GPS: N 56 17 20.5 E090 21 18.1

20.5.2010:
Tak konečně na to došlo, M53 nezklamala a asi 400 km před Irkutskem začal opravdový offroad. Jen je divné, že si ho užívají kamiony, náklaďáky, osobni auta moc ne, ale hlavně my ano. Předjíždíme co se dá, někdy to opravdu pod tím autobusem ujede, ale plyn řeší vše. Ten úsek, ale zda se nemá konce. Přece jen je to těžká motorka. Gik mě v dálce opouští, tahám za plyn ať je již konec. Někdy zkouším stát, ale kozí rohy jsou dost dole,alespoň to tak nemlátí do předku. Gik mě dojíždí a říká něco o nejrychlejším GS LT. Neslyším konec neboť se blíží další enduro vložka. Na pumpě se ptáme, zda bude ještě asfalt a děvočka říká, ze ano. Tak za 90 km. Postupně se nám lehce rozpadávají motorky. Tejpuji zrcátka co se dá, jediná záruka, že snad již nespadnou. Na 1200GSA klasicky odpadá zadní plácačka, vypadává světlo a bylo by to ještě na dlouhé popisování.

Jsme již na 6.hod časového posunu vůči CET, s organismem to zdá se nic nedělá, krásně se po každém přechodu časového pásma aklimatizuje. Ráno taky přijde k motorkám a na nich sníh. Cestou je -2,5C až do poledne, potom na 0C a končíme večer kolem 3,5C. To je ale velký teplotní rozdíl, na motorce je každý stupeň C znát. V enduro vložce nakupujeme domácí speciality od domorodců. Nejlepší jsou pražená borovicová semínka ze šišek. Pár jich vezeme jako mls pro mongolské děti. Dnes najeto 843 km. GPS: N54 38 07.1 E 100 07 28.5

21.5.2010:
Tak se ráno budíme a je tu zima jak v Rusku. Serjoža z minulé noci nám říkal, ze tu je teplo 10C jen v srpnu, jinak může stále sněžit. Napadlo 5 cm sněhu a teplota -4C až do 12 hodin, potom se výrazně oteplilo na 0C. To se již dá. Jízda po cestách bez asfaltu je dost náročná, když jsme již na silnici, fouká silný severní vítr, až mi bere motorku. Koleny ji držím co mohou, aby si ruce odpočinuly. U snídaně nás řidič kamionu, s kterým se již známe od Uralu, přemlouvá, ať s ním dáme “banu“. Je prý lepší než sauna a pak společně zapijeme. Odmítáme a jedeme dál. V tom nečasu jsme za den ujeli 800 km. U Bajkalu bylo krásně, teplo 4C, ale on byl ještě z vetší části zamrzlý. Byl to impozantní pohled na tu masu vody, která je ze všech stran, co dohlednu, obehnána skalami. Místní samozřejmě u silnice udí a prodávají ryby. Nevím komu, žádné autobusy cizinců tu nejsou, jen my dva a 8 prodejců. Všímám si ve městech, když se ptám na hlavni tahy na další město, že hodně lidi ani nezná sousední města, natož jak se tam dostat. Ve vesnicích zase jsou lide takoví zaražení a mají divný, jakoby bázlivý pohled. Možná, že se to ale zdá jen nám, ale opakuje se to pravidelně. Spíme asi 500 km před hranici s Mongolskem. Místní děvočka ochotně nastartovala svůj vůz a dovedla nás ke gastinici. GPS: N52 25 24.9 E103 58 06.2

22.5.2010:
Ahoj chlapci. Tak vam píšeme ze samého srdce Mongolska Ulaam Baataru. Sedíme v internetove kavárně a čteme vaše příspěvky. Děkujeme za hodnocení naší cesty, ty km jsou opravdový nářez a představte si, že jsme doposud neplatili ani jednu pokutu za rychlou jízdu, přejeté plné i dvojité atd. Prostě vše se zatim daří. Dnes jsme pochopoli, proč jsou všichni tak šikmoocí. Jak tu tak strašně fouká vítr a zvedá prach, tak musí stále mhouřit, až jim to zůstalo. Jinak cesta na hranici včera super, tam nám všichni pomohli vše zapsat, stoupnout do spravné fronty atd. Večer spíme v pustině, docela pohoda. Ráno si nás stejně jeden našel a přišel se s námi alespoň pozdravit. Dnes máme namířeno na hranici s Čínou, je to odtud asi 300 km a budeme na nejvzdálenějším místě, kam jsme chteli dojet. Mapa Mongolska Tome zatím funguje dobře, v Rusku jsem si zaznamenával trasu a ukládal, takže cesta zpět bude méně komplikovaná. Ve velkých městech Ruska totiž nepoznáte, zda vjíždíte po správné cestě, neboť vzdy na konci města se ze super široké dvouproudé cesty stane polňačka, která se za několik málo stovek metrů, někdy i km, stane zase širokou i když rozbitou cestou.

Zde již operártor neposílá MMS, proto již fota nebudou, až zase z cesty zpět. Ježku, za fotky děkuji, ale nejsou mé, neboť jseme topili břízou, hranoly v techto končinach moc nenajdeš.

Tak chlapci zatim čau. Jan a Gik

27.5.2010:
Ahoj, píšu SMS, protože MMS odsud nejde odeslat. Zítra již Rusko, tam něco pošlu. Brodíme, dáváme offroad a ujiždíme Africe (Twin) a BMW F. Všichni kroutí hlavou. Je to paráda. Snímky jsou. Ahoj.

29.5.2010:
Tak se nám to tu nějak urychlilo a zítra již vyrazíme na čáru s Ruskem. Nejdříve jsme jeli dolů k Číně, ale z bezpečnostního hlediska jsme zůstali v poslední civilizaci asi 100 km od ní. Nikde tam nic není, jen ten offroad. Spali jsme u našeho kamaráda Šariho, dal nám najíst v jeho jurtě a pomohl s různými opravami. Jeli jsme pak na sever, termální prameny jsme nenašli, zato levné ubytování za 60 Kč, tak tu jsme 3 noci.

Dnes jízda ke klášteru, 35 km offroudu a pak to krásné brodění. LT moc brodit nechce. Stale při tom trká rohama místo řidítek. Na cestě potkáváme NL s Afrikou a BMW F, oba necháváme vždy hodně za sebou, asi nechápou, jak ten autobus může jet po polňačce 120 km/h a v písku. Oni brzdí a jedou s nohama na zemi. Hezky jsme si to užili, klášter kouzelný, ještě pokoušíme poslední kopečky v okolí, výjezd 134m není pro LT-GS žádny problém. Zpět na základnu jedeme zase offroad, jinak to tu ani nejde. Místní z cesty uhýbají, kroutí hlavou, jak může motorka jet po štěrku a pisku takto?

Mongoli jsou moc hodni, rádi vám pomohou, jen ti ve městech jsou tak voseklí, že vám klidně sahají na motorku i když na ni sedíte bez stojánku a ještě se o ni opřou, mate co dělat udržet rovnováhu. Ve městech jsou hrozne agresivní řidiči, jeden mi klidně najel autem v koloně až na gumu, co mam na boku. Div mě neporazil. Další mě předjede na křižovatce a hned brzdi, neboť je doma a manželka s dítětem na něj čeká před domem. Město bylo vždy opravdu za trest, chybí tam kanálové poklopy, málem jsem se nohou opřel o díru v zemi a v noci jsou zase zákeřné kanály, které jsou alespoň 50cm nad vozovkou. Vše máme dobře zadokumentované, fotíme a pak budeme ukazovat. 3 dny jsme zde N 49 44 45.7 E 106 39 41.7, zítra již Rusko.

Docela se těším, přišlo mi to tam docela příjemné. Jo ještě dost důležitá poznámka, cestou sem bez jediné pokuty t.j. 9800 km bez placeni. To je výkon co?

Pátek vše OK dojeli jsme do gastinice u Bajkalu, udělali tu hned ruskou disko, vesnice přišla skoro cela, i starší, jen pivo a vino si na takovouto akci musí přinést. Nic se zde nenalévalo a přesto všichni v noci byli statí. Dnes pojedeme přes Irkutsk na offroudovou M55. Je to vsak lepší nežli cestou tam, není již -4C, ale ráno příjemných 19C. GPS: N51 33 23.1 E 105 07 35.2

Na celnici byla zase naše známá dezurnaja, když nás viděla, řekla že motorky se postaví sem a my tak všechny auta předjeli a vypadli celkem rychle asi za 3 hodiny a to měli ještě do toho oběd. Proste super výkon.

31.5.2010:
Tak takto se mění gumy, když jste na to sám a stojánek se dávno vozí na sedačce, již od čínské hranice. Naše výprava se rozdělila na předjezdce a člena výpravy. Předjezdec jel, aby mu na srazu dali titul za nejvíce najeté km na akci. Je to tak, že každý cestuje pro něco jiného, někdo kvůli km, jiný za poznáním. Jsem rád, že patřím do druhé skupiny a Gikovi přeji ať ten titul dostane.

Stojánek mam kus špalku, přidělaného k pavouku, abych ho cestou neztratil, díra v převodovce je zalepena, sice trochu teče, ale náhradní gumu i klíč na dolití si předjezdec odvezl. Naštěstí jsou tito ruští lidé velice milí a pomáhají jak jen mohou. Bohužel jsme dnes měli měnit gumy, ale ráno vyjdu z gastinice a nikdo nikde, tak musím vézt zazálohovanou druhou gumu s sebou. Cesta je hodně veselá, přejíždím hodně kolejí a snažím se vždy dohnat nákladní vlak se strojvedoucím. Ten totiž jezdi hodně pomalu a tak si na přejezdu na sebe troubíme a máváme. Jedu dle projetých tras, mapu již také nemám. Je to docela zábavná hra, jedete dle cary a odhadujete křižovatku, nebo na kruháku je to obzvlášť dobré, šipka jde proti vám a vy si musíte uvědomit, který že to je sjezd. Ani moc nebloudím, Kansk naopak projíždím kratší cestou a Novosibirsk bloudím jen jednu křižovatku. Spím na stejných souřadnicích jako cestou sem.

Zítra cesta na Omsk a obchvat Kazachstánu. Je mi ale lépe, již jen 5 hodin posun oproti ČR. Jak takto cestujete sami, mnohem více lidí vám bliká, nebo mává, je to i tím, že se již nemusím nikam tak honit a je více času si s nimi dokonce popovídat. Na jedné pumpě mi dokonce obsluha řekla, ze se zde nesmí telefonovat, to prý kvůli výbuchu. Když jsem mu řekl, ze telefonují všichni všude na celém světe, tak mi řekl že zde ne a je prý i nařízení, že motocykl nesmi k pumpě. Musíš si natankovat do kanistru a donést do motorky. Je pravda, že takovou ceduli jsme již několikrát viděli, avšak nikdy nikdo nic neřešil. Prostě jiný kraj a jiný mrav.

1.6.2010:
Tak takto vypadá pohoda (viz aktuální foto). Když najdete gastinicu těsně na hranici velké průtrže. Ráno bylo zase kruté, ten Novosibirsk je asi začarovaný. Když tam, tak začala zima a když zpět tak také. 4C nebyly cele dopoledne nic moc a do toho jen sama břízka. Vzpomněl jsem si na vratné lahve „bfizka se k bfizce ....“. To bylo tím větrem, co potom přišel.

Mimochodem jsem také vítací tip. K obědu zatočím na parkoviště a upadnu i s moto, kamioňák mi ji pomáhá zvedat a hledám příčinu. Vypadl šroub co drží rám s předním rámem, zadržel jednu vidli a pak se ohnul. Jaká má radost, ze to bylo na parkovišti. V „sinomašinostrojítělstvu“ nechávám vše narovnat a dávají mi i matku, rovnám zadní brzdu, která pádem trochu utrpěla a dále. po dalších km mi moto kašle. Myslím, že je to kontrolka stojánku, který se veze za mnou. Mam teď hezčí dřevěný mongolský a všichni se dost smějí. Jenže já ho mam jako ten míč na pustém ostrově, zatím jméno nemá, ale zkuste někdy jet bez stojánku cely den. Přijdete na to, za je to váš nejlepší kamarád, který vám dovolí si na chvíli odpočinout. S kamioňákama se při pauzách bavím a pak se cestou několikrát zdravíme. To by jste neřekli, ze po 3 dnech jízdy na moto vás dojede kamioňák, se kterým jste již jedli a bavili se. Jsou to dříči. Jedou 7000 km a zpět, jedna cesta prý týden.

Již objíždím Kazachstán a u večeře mě příjemně překvapili, když mám již jen 4 hod. rozdíl. Dekuji za pozdravy.

2.6.2010:
Tak zase velmi dobré jídlo na Urale. Dnes to začalo ale zle. Hodně naražený ráfek škrtal o kardan, maladěc ale vše srovnal. Dobrá zprava - Garmin již ukazuje Evropu, jsem za Uralem a je krásně. Dnešní pohoda se projevila i na jízdě spotřebou 5,8 l/100km. Ujeto 1120 km bez jediného zastaveni policie. Je to tím, že jedu po času a ráno mam stále ještě trochu posunuté nazpět. Vyjel jsem něco málo po 6. hodině, pro vás v ČR přeloženo po 2 hod.

Trochu k tankovaní. Lepší platit hotově, chtějí vše předem a jsou schovaní v boudě za sklem, které má přes sebe sluneční folii. Na kartu, pokud mu ji dírkou prostrčíte, pak vůbec nevidíte. Za hotové můžete tankovat do plna a zbytek vám vrátí, na kartu musíte říct kolik a když je moc tak je to tvůj problém.

Za Uralem stále opravuji most. Fronta několik km, já stíhám hned první zelenou jako třetí vozidlo. Viděl jsem tu i opravu mostu buldozerem, normálně najel a hrnul asfalt z betonových nosníků, mam fotku. Fotím Ural, je krásný, přejezd ve výši 500 – 650 mnm a vedle vidíte ještě vrcholky se sněhem, na šířku jedeme asi 150 km. Dnes chci spát někde před Ufou.

3.6.2010:
A je skoro konec, zítra platí sraz ve Voroněži. Už jen 530 km. Budu hodně fotit a pak vše rád všem ukážu a povyprávím. Stálo to za to.
Zdravím JP



Fotografie z cesty: Fotografie z Mongolska na LTéčku 2010